KAŽDÁ NEMOC JE VÝZVA K TRANSFORMACI

Život každého člověka je nakonec stejně jen cestou k sobě samému. Často až po dlouhé době odhalíme, co je to ve skutečnosti za ohromnou sílu v nás.. BÝT SÁM SEBOU. 

Osobně jsem ulítlá na masáže a všechny ty věci, co nějak souvisejí s relaxem.. tak třeba taková bublinková koupel, to je vám tak báječná věc!

Drobná stimulace svalů proudem bublající vody je jako magické kouzlo, které probouzí energii našich smyslů, hormonů štěstí, kvalitního spánku, ale i potřebné imunity.

Po takové relaxační koupeli se obvykle člověku nechce vůbec nic dělat. Jen odpočívat. Ten klid a mír se rozprostře totálně a napříč celým jeho bytím.

Drazí přátelé, milí čtenáři, obracím se na vás s prosbou o dobrý skutek. Pojďme společně pomoci chomutovskému Klokánku. Akutně by zde potřebovali:
DROGÉRII: toaletní papíry, kapesníky, pasty, kartáčky prací prášky, šampony apod.
VĚCI NA ÚKLID: mopy, úklidové prostředky, hadry
VYBAVENÍ DO KUCHYNĚ: varné konvice, tyčové mixéry apod., ale také třeba deky jako přehozy na gauče. Hračky nepotřebují, těch mají až až.

Finančně lze Klokánek podpořit odesláním dárcovské SMS z Vašeho mobilu ve tvaru: 

DMS FODKLOKANEK na telefonní číslo 87777.

Cena DMS je 30 Kč, Fond ohrožených dětí obdrží 27 Kč.  Děkuji za Vaši podporu. Jedna esemska je jako cena jedné kávy, kterou můžete věnovat dětem, které to skutečně potřebují, protože pomáhat je krásné. 

Doba se mění.. díky Bohu! Dříve byli lidé závislí na majitelích médií, kteří určovali jaké informace se ke komu a kdy dostanou. Dnes je prostřednictvím internetu tahle volba v rukou každého z nás.

Svých pět minut slávy si může díky Facebooku, YouTube, webovému blogu či Instagramu užít doslova každý. Internet nám poskytuje možnosti vstřebávat i tvořit cokoliv a kdykoli. Sami si tak můžeme řídit osobní rozvoj, zábavu i podnikání.

Občas se cítím bez nálady a fakt unaveně.. je to nejenom díky mraky úkolům a povinnostem, které jsem si sama na sebe naložila, ale především kvůli nedostatku pravidelného sportu. Ouuu, Bože, já s tím fakt musím něco udělat!

Venku nám mrholí, takže dneska šupky dupky na brusle. Potom si už jen užívám pocity přívalu energie, elánu i lepší nálady. Heureka! 

Kdysi mi babička říkala, ať jsem víc pokorná. Když jsem byla mladá, byla jsem dost sebestředná a vůbec jsem tehdy nechápala proč bych se měla usměrňovat.

Dnes je pro mě POKORA jedna z nejdůležitějších výzev i cest, po které se učím jít. Píšu, že se učím, protože je to směr mého celoživotního osobního rozvoje.

Někteří lidé považují pokoru za slabost člověka. Jen ti vyspělejší pochopí, že je to výborná i silná stránka osobnosti, která člověku pomáhá nejen si uvědomovat své možnosti i chyby, ale především nám dává schopnost vnímat a chápat hlouběji svět, ve kterém žijeme. Jeho opravdovou podstatu.

Přátelé, přeji vám všem nejen nádherný sváteční den, ale také mnoho inspirace a skvělých pocitů naplněných vítanými prožitky.. s radostí v srdci kapku pozitivní energie posílá Andy

Jedna z nejlepších věcí na cestování je zjištění, jak mnoho dobrých, milých lidí tam venku je..Andy

Vždycky, když mi není úplně nejlépe, když nečekaně dorazí chmury a nebo se objeví únava, tak vím, že to nejlepší, co mi dokáže dát sílu, co mne pohladí po duši a díky čemu se budu cítit zase lépe, je vyrazit ven, ven do přírody, do lesa a nebo někam k vodě.. a tak jsem tady.

Miluji poslouchat šplouchání hladiny, hučení proudu vody, valící se přes kameny říčky.Ten pocit zírat jen tak do "hlubiny" a chvílemi se v ní i úplně ztrácet.

Sedím na svém oblíbeném místě a dobíjím baterky. Sluníčko svítí, přitom mne ovíjí vlahý říjnový vánek, který jakoby mi šeptal do uší: "Vítáme Tě u nás!"

Mladý mnich se zeptal svého mistra: "Jak bych se jen mohl osvobodit?" A mistr mu odpoví: "A kdo Tě uvěznil?"

Všiml jste si, že naše mysl umí být dobrým sluhou, ale zlým panem? Stejně jako nám pomáhá tvořit naši cestu životem dokáže se stát i tím nejhorším trýznitelem.

Výběr toho, co jí v životě dovolíme, je jen na nás..

Nejběžnější způsob jak lidé usilují o štěstí spočívá v tom, že se pokoušejí změnit všechno okolo.. a tak mění domovy, práci, auta a já nevím co ještě.

Jenže taková cesta je odsouzena k nezdaru. Tohle vše, co chceme měnit, nemá žádnou stálou kvalitu. To, co se nám na tom všem tam venku líbí, je v podstatě pouhou projekcí naší mysli. Jenže ta je krajne těkavá, nestálá a dokáže náš pohled na cokoliv ve vteřině změnit.. však to ze zkušeností asi dobře znáte.

Naše společnost si užívá takový blahobyt, že by to naším předkům vyrazilo dech. Jenže naše lékárničky jsou víc než kdykoli dříve totálně přeplněné.

Máme k dispozici bezpočet zařízení, techniky, vychytávek usnadňující život, šetřící čas i práci..a přesto jsme nikdy v historii netrpěli takovým nedostatkem času, tolika duševními problémy i pocity "pracovní" marnosti jako dnes.

Asi každý zná slavné dílo "Božská komedie" od Danta Alighieriho z přelomu 13.století. K napsání ho inspiroval jediný okamžik lásky a díky jeho poezii přetrvává ten dávný okamžik až dodnes.

Ta chvíle nastala před rokem 1300, kdy se mladý Dante ocitl nedaleko půvabného středověkého mostu přes řeknu Arno ve Florencii. Právě tam si všiml mladé dívky jménem Beatrice, která na mostě stála. Když na ni pohlédl bylo to jako by spatřil věčnost.

Pravidelně se na svých poutích vydávám po stopách bohaté české historie.., protože člověk pro pochopení sebe i lidí, se kterými žije v jednom společenství, potřebuje pochopit minulost svého národa.

Historie nás učí, vede, orientuje v přítomnosti a předává hodnoty. Vlastně se díky poznávání minulosti učíme schopnosti nahlížet na svůj lid a hlavně se tak učí v kontextu běhu světa pochopeni skutečné podstaty člověka.

Poprvé jsem se o Messnerovi dozvěděla téměř před 30lety. Tehdy jsem ještě nechápala proč je tak uctíván. Dnes je to pro mne významná ikona. Každé jeho vyprávění hltám a čekám jako hladový pes na další kousek. On sám je úkaz, porušující fyzické i psychické zákony lidstva..

Každý den věnuji pár okamžiků tomu, že si uvědomuji vděčnost za vše, co mám a co prožívám. Je to nejlepší terapie a současně protiváha neustálému tlaku médií, která nás přesvědčují prostřednictvím reklam, že nemáme dost věcí, nejsme dost bohatí či krásní a tak dále.

Vděčnost mne přivádí k oceňování přítomnosti, ať už je to v podobě úsměvu na tváři mé dcerky, v podobě vůně ranní kávy a nebo sluncem zalitý výhled na krásnou českou kotlinu.

Všimli jste si jak každý člověk kolem sebe šíří své vlastní vibrace?

Máme-li špatnou náladu vyvoláváme chmury i u lidí kolem nás. Cítíme-li se plni energie přinášíme sílu i do života druhých. V podstatě jsme svému prostředí emocionálně nakažlivý.. Každý hledáme na své cestě osudu lásku a klid duše. A přitom láska a mír pramení z našeho vlastního srdce.

Není nic důležitějšího než naše zdraví.. v životě se přihodí člověku ledacos. Stává se, že někdy ty životní události fakt nejsou pod kontrolou, ale zcela jistě máme pod kontrolou naše reakce na dění kolem nás. Svobodně si můžeme vybrat jaký k čemu zaujmeme postoj.

Dnes jsem prožila neskutečný návrat v čase.. zastavila jsem se ve své bývalé práci a zažila jsem několik šoků.

Jestli jsem šťastná? Myslím, že ano. Mám nějaké problémy? Rozhodně!

Myslím, že pocit štěstí spočívá více v malých výhodách a potěšeních, která ke mně přicházejí každým dnem než v tom, co všechno mám či nemám.

Pro mne pocity štěstí pochází z daru žít dle vlastních hodnot, z volby být dobrým člověkem i snahy být ještě lepším.. žít se soucitem i štědrostí

Svět je přesně takový, za jaký ho pokládáme.. Když se vědomě rozhodneme vzít věci do vlastních rukou, když se vědomě rozhodneme, že mužem změnit běh osudu, pak můžeme svůj život přetvořit k obrazu svému. Netvrdím, že je to snadné, ale my v dnešní době můžeme téměř cokoli.

Okamžitě jakmile si sedneme, ustane elektrická aktivita ve svalech dolních končetin. Produkce enzymů, které pomáhají štěpit tuky poklesne v krvi o 90procent, po 2 hodinách sezení se hladina dobrého cholesterolu sníží o 20 procent..

Nemoci ze sezení si na nás vybírají svou daň a navíc nám to zvětšuje zadek. A to není vůbec nic, co bychom si přáli.

„Děti se mají vychovávat tak, aby se později nevlekly smutně životem a aby nenechaly všechny poklady a krásy světa shnít jen proto, že by k nim neznaly správný klíč.“ — Antoine de Saint-Exupéry

Jsem poutníkem života.. má životní putování a zkušenosti jsou pestré na nejrůznější směry i cesty osudu.

V životě netoužím po ničem kromě vnitřního růstu a sdílení téhle zkušenosti. Proto se učím v nejrůznějších oblastech a přitom zůstávám stále otevřená příležitostem života. Nejde mi o nic jiného než tvořit lepší dimenze našeho světa.

Vidím město veliké.., pravila kdysi bájná kněžna. Stověžatá, krásná a magická.. taková byla vnímána po celá staletí. Matka měst i srdce Evropy, takhle cítím Prahu já.

Procházím místa, která byla svědky více jak tisícileté historie naší země, jež zde jako v zrcadle odrážela osud našeho národa.

Čas strávený s rodinou, s přáteli, na cestách nebo tím, co nás baví, nám dává energii. Umožňuje nám to zapomenout na pracovní problémy a relaxovat. Někdy se ovšem na tuto nezbytnou rovnováhu života až příliš často zapomíná.

Stres, horší výkonnost, narušené osobní vztahy, rodinné problémy i podlomené zdraví – to vše může "nečekaně" přijít, jestliže rovnováhu mezi prací a volným časem podceníme. A cena je to skutečně vysoká!

Život není černobílý. Život je dynamicky proces prolínající se všemi jeho sférami.. naše těla jsou produkty nejen genů, ale také našeho prostředí, našich rozhodnutí a hlavně myšlenkových procesů. I proto je fajn soustředit se na vědomé možnosti, které se nám nabízejí.

Než jsem pochopila fatální důležitosti spánku v mém životě, tak jsem vnímala svou opravdu vysokou potřebu spaní spíše jako "handykep".Takový pohled je naštěstí už pryč a myslím, že moci si dopřávat svou úžasnou, každodenní, spánkovou terapii je to nejlepší co mohu pro sebe, svou mysl i zdraví udělat.

Nehledejme u druhých lásku, hledejme lásku sami v sobě. Nehledejme u druhých oporu, podporujme sami sebe. Nehledejme od druhých odpovědi na svoje otázky, zeptejme se sami sebe..

Život je jako zrcadlo. Už kdysi dávno jeden prozřetelný člověk zmínil, že často vidíme třísky v očích druhých lidí, ale trám ve vlastním oku přehlížíme..

Je zákonitostí psychiky, že druhé lidi soudíme podle sebe a je zákonitosti vesmíru, že se paradoxně často proměňujeme v to, co sami odsuzujeme. Začneme-li si tedy všímat toho, jak druhé posuzujeme, můžeme si uvědomit, jací ve skutečnosti opravdu jsme.