MÁME TO VE SVÝCH RUKÁCH

Tato chvíle je vše, co máme. To, co se rozhodneme si myslet a čemu uvěříme, formuje naše další chvíle, naše zítřky, příští týdny měsíce i roky. K dobrému pocitu stačí tak málo. Soustředit se na své myšlenky, na svá přesvědčení a pozorovat své tady a teď. Milujeme vánoce, takže vždycky předběhneme čas..

Milí přátelé, obracím se na vás s prosbou o pomoc při realizaci vánoční sbírky pro náš chomutovský Klokánek.

Aktuálně zde mají 14 dětí ve věku 2-15 let a po dohodě s paní ředitelkou zde uvádím věci, které by jim nyní moc moc pomohly:

· Jakákoliv DROGÉRIE

· LEGO nebo STOLNÍ DESKOVÉ HRY

· DĚTSKÉ KNIHY, VERNEOVKY nebo MAYOVKY

· ŠKOLNÍ AKTOVKY nebo ŠKOLNÍ POMŮCKY

· Případně můžete přispět přímo finanční částkou na transparentní účet: 2001674559/2010 (Fio Banka)

Vzpomenete si ještě na nejúžasnější milostný vztah svého života? Ten s velkým V, ve kterém jste byli až po uši. Bylo to období plné upřímné blaženosti, pevného zdraví a přebytku energie. Život byl tak krásný, že jste nechtěli čekat na to, až budete moci ráno vstát z postele, že ano?

Každá nemoc je ukazatel toho, co v sobě nemáme dosud vyřešené a co jsme nuceni ještě vyřešit či energeticky odblokovat. Každý máme svým způsobem předurčeno, co máme prožít, naučit se i protrpět, abychom se stali chápavějšími a moudřejšími bytostmi.. Jak a kdy se k takovému životnímu úkolu postavíme, je už jen a jen na nás.

Tak dneska jsem vstávala fakt hodně brzo. Vzbudila jsem se už v půl pátý. Prostě jsem byla vyspalá, cítila jsem energii i pozitivní sílu. Ten pocit vnitřní sebejistoty zažívám poslední dobou docela často (to je asi tím vyhýbáním se lidem). Boží požehnání. Tak si tak ležím a přemýšlím jak tenhle nečekaný volný čas ráno přínosně využít. A pak to přišlo.

Přátelé nevím jak vy, ale já čím déle trvá tenhle letošní divný epidemiologický stav, kdy máme v podstatě trčet doma, nikam nechodit, tím více nemám chuť s kýmkoliv se potkávat, s kýmkoliv mluvit, cokoliv s někým řešit.. a nejraději jsem vlastně sama doma.

Pověz mi, co jíš, a já ti povím, jaký jsi.. to, co jíme ovlivňuje naše tělesné i duševní zdraví. A naopak naše emoce a pocity ovlivňují to, co chceme jíst ze všeho nejvíce.

Vždycky mne překvapuje tvrzení, že to jak jsme na tom se zdravím, určují naše geny. Znáte ty typické hlášky: "My to máme v rodině. Babička to také měla."

Ano, vlastně my to skutečně máme ze své rodiny, ale ve většině případů nikoli na bázi DNA.

Asi ty příběhy okolo sebe také slyšíváte.. čím je člověk starší tím více neduhů ho v životě potkává. Lidé okolo nás se dlouhé roky léčí na chronické nemoci, avšak často bezvýsledně. Zdravotních potíží s věkem přibývá stejně jako přibývá množství předepsaných léků, které nás mají držet při životě.

Mých deset osobních kroků ke zdravému tělu i klidnější duši..

Dneska nás čeká opravdu horký den. Takže hodně pít, jet na pohodu (ať zbytečně nedráždíme naše už tak namáhaná srdíčka) a hlavně úsměv.. je tady pátek! 
Prima víkend přeje všem Andy, www.superimunita.cz

Za ty roky pozorování lidiček jsem si všimla jedné takové zajímavosti. Tak jak je člověk imunní vůči nemocem fyzicky, bývá stejně imunní vůči tlakům světa i psychicky. Tělo a mysl je jeden celek, náš osobní ekosystém, ve kterém je vše vzájemně propojené.