ŽIJME S UPŘÍMNOSTÍ SVÉHO SRDCE

Za ty roky pozorování lidiček jsem si všimla jedné takové zajímavosti. Tak jak je člověk imunní vůči nemocem fyzicky, bývá stejně imunní vůči tlakům světa i psychicky. Tělo a mysl je jeden celek, náš osobní ekosystém, ve kterém je vše vzájemně propojené.

Poutavý dokumentární film podrobně zkoumá jeden ze sedmi divů světa - Velké Pyramidy v Egyptě. Tajemství, které tyto epické stavby obklopuje už po staletí, je zdrojem různých teorií, od vědeckých až po skutečně bizarní. Nicméně podrobný výzkum, který trval více než 37 let, v oblastech jako je Čína, Peru, Mexiko nebo Egypt, pomohl jednomu vědci pochopit a poté odhalit, co se skrývá za jednou z největších archeologických záhad všech dob. Jde o poselství klíčového významu pro lidstvo napříč časem a prostorem.Za mne jeden z nej dokumentů o pyramidách. V článku odkaz na YT.

Víte, co je skvělé na životě? Že dokud dýcháme, máme možnost s každou naší chybou růst, změnit se a každý den se stávat lepším člověkem. To je i má osobní cesta a životní poselství.. Krásné letní dny přeje všem Andy.

Většina toho, co cítíme, je výsledkem toho jak používáme své tělo.. i letmé změny ve výrazu obličeje dokážou ovlivnit způsob toho, jak se cítíme a tedy i například to jak hodnotíme svůj život (už jste si také všimli propojenosti, hodnocení svého života s aktuálními vnitřními pocity?)

Prošla jsem si za poslední roky docela výraznou osobní proměnou. A to teď nemluvím o svém fyzičnu. Myslím tím svůj způsob uvažování o životě (cítím vděčnost za vše, co mám), způsob přemýšlení o druhých (mám pochopení téměř pro všechny) i závazek jedinečné cestu k životnímu štěstí a spokojenosti i kdyby trakaře padaly.

Kopeme si hroby vlastními zuby.. protože se cpeme tučnými jídly, nutričně prázdnými potravinami, otravujeme si organismus cigaretami, alkoholem či jinými drogami a ještě k tomu se pasivně povalujeme při zírání na televizi.
 

Skutečným centrem našich emocí není hlava a vlastně ani to pověstné srdíčko. Faktickým místem, kde prožíváme to, co cítíme, je oblast našeho břicha. Tady zažíváme téměř na vlastní kůži ty nejsilnější emoce.. strach, zlost, vzrušení, ale i lásku. Kdo by neznal pověstné "motýlky v bříšku". A nebo svírání žaludku strachem. Často také nedokážeme v životě něco "strávit" a nebo "spolknout". Někdy nás druzí doslova krmí lží a občas býváme hladový po lásce. O tom, že máme někoho plně zuby, ani nemluvě.

Naše útroby jsou skutečným pojítkem mezi tím, co se nám děje a jak to prožíváme. 

Z deníku každodenních výzev: šla jsem se původně jen osvěžit. A pak jsem plavala a plavala.. 800 metrů (16 bazénů). 
Krásnou slunovratovou neděli, magický den roku, přeje všem Andy, poutník na cestě být lepším člověkem.

Dnes k nám přišlo konečně léto. Letní slunovrat je jedním z nejmagičtějších dnů v roce. Slunce, světlo, teplo a pohlazení na duši to jsou magické ingredience léta. První letní den oslavujeme slunovratový východ i západ Slunce. Každoročně se 21. června na mnoha místech po celém světě vítá léto, přichází radost, naděje a plodnost.

Všechno konání určuje síla naší každodenní odvahy. To naše drobná, vědomá rozhodnutí určují náš skutečný směr. V životě o věcech však raději příliš přemýšlíme místo toho, abychom prostě už konečně něco začali dělat.

Ano, je pro nás daleko pohodlnější jet na autopilota než odpovědně převzít otěže svého života a kočírovat vnitřní spřežení řítící se existencí světa.

Moje práce? ZF E-mobility.

Přeji vám, přátelé, sílu, nadšení i potěšení, ať děláte cokoli. Není žádné umění dělat s láskou to co nás baví. Dělat s láskou to, co zrovna děláme, to je ten opravdový kumšt.

Na čerstvém vzduchu v lese, dobrá nálada se snese.

Být moudřejší znamená vědět, čemu už nevěnovat pozornost, protože to co kontroluje naší pozornost, kontroluje i náš život.

Čemu věnujeme pozornost tomu dáváme ve svém životě důležitost.. a tak investujme pozornost především sami do sebe, do svého tělesného i duševního žáru, do svých vnitřních kvalit a opravdových hodnot.

Totální stres... alespoň tak mi to vychází podle psychologické škály životních událostí (271 bodů). Já to naštěstí zas tak katastroficky nevnímám. Každopádně si v této své náročné době nepomáhám falešnými berličkami, tedy alkoholem, kouřením a už vůbec ne nějakÝmi oblbovacími praškami na hlavu (každý ať si užívá co chce, moje volba to však není). Mne pomáhají skvělí lidé, jejich přítomnost i milá slova.

Mým osobním tajemstvím, které mě taky drží nad vodou, je, že se zabývám jen tím, co je "tady a teď" a věnuji tomu svou plnou pozornost.

Jakékoli zlepšení našeho vnějšího života pramení ze zlepšení názoru na sebe sama.. představy a názory o sobě i svém světě, ve kterém žijeme, jsou rozhodujícím programem naší mysli. Zásadně určují naše jednání i efekt všeho, co uděláme.

Ano, správně, mluvím tady o vlastní sebeúctě.. nejdůležitější část naší osobnosti, o zdroji vnitřní energie i jádru dávající nám sílu.

Budeme-li se snažit porozumět celému vesmíru, nepochopíme vůbec nic. Jestliže se pokusíme porozumět sami sobě, pochopíme celý vesmír.. (neznámý autor).

Každý z nás potřebuje podporu i povzbuzení, abychom se cítili silnějším. Každý z nás denně narazí na překážky i zklamání. Každý z nás potřebuje naději pro lepší budoucnost.

Tím nej vztahem, který mám a budu kdy vůbec opravdu mít, je vztah ke mně samotné. Každý jiný vztah v životě přijde a zase jednou odejde. Jediný člověk, se kterým jsem tady úplně navždy, dokud nás smrt nerozdělí, je sama se sebou.

Každý z nás je jedinečný. Všichni máme své vlastní zkušenosti a máme své vlastní zážitky. V životě jsme udělali nejrůznější rozhodnutí, vyzkoušeli nejrůznější věci, dopustili se nejrůznějších chyb a vydali se na nejrůznější cesty, díky kterým jsme navzájem odlišní a došli jsme až sem, do "tady a teď". Člověk, kterým jsme dnes je souborem drobných činů, myšlenek i pocitů, rozhodnutí i událostí jejíž kombinaci nikdo jiný nezažil.

Květinové hodiny v Chomutově. Místo, které mi připomíná, kdo ve svém nitru vlastně opravdu jsem. Člověk, co si plni své sny, mění sebe i okolní svět.

Nejkrásnější chvíle jsou vždycky ty doma.. protože domov není místo kde bydlím, domov je pro mne tam, kde jsem přišla na svět a prožila ty nejkrásnější chvíle svého dětství. Je to místo, kam se můžu kdykoliv vrátit..

Knihy jsou pro mne tím, čím jsou pro ptáky křídla.. dávají mi pocit svobody. Vlastně ani nedokážu najít přesná slova, která by jasně vyjádřila, co všechno cítím, když si čtu knížky.

Přiznávám, že trávím spoustu svého volného času právě čtením, protože je to můj největší koníček. Ve výborné knize se dokáži úplně ztratit a totálně zapomenout, kde vůbec jsem, ať jsem kdekoliv.

Právě dnes tady máme den, kdy se vzdává pocta mateřství.. Den matek.

A tak tady sdílím takových sedm úhlů pohledu na mateřství ( pro každý den v týdnu jedna myšlenka):

Je možné, že pro někoho cesta, kdy člověk myslí sám na sebe, může vypadat fakt dost sobecky. Ve skutečnosti to ale vnímám tak, že myslet v první řadě na sebe, je nejlepší způsob, jak můžeme pomoci více než jen sami sobě. Nikdo totiž nemůže předat lidem to, co sám nemá.

Víte, co je klíčem k dlouhodobému pocitu štěstí? Hezké vzpomínky!

A tak jsem dnes zasela do mysli svojí dcerky další jedno malé, vzpomínkové semínko. Navíc jsem tím splnila svou každodenní výzvu pro drobnou změnu a vytvořily jsme spolu naši první zahrádku pro víly.. jak krásné je být zas jak malé dítě a bezstarostně si hrát.