ODHALTE TAJEMSTVÍ UKRYTÉ VE VAŠEM TĚLE

Milí návštěvníci mého blogu,

jsem ráda, že jste navštívili tyto stránky zaměřené na ZLEPŠENÍ VAŠEHO ZDRAVÍ. Pokud vás mohu na této cestě jakkoliv inspirovat a předat vám cokoliv, co bude pro vás přínosné, potom mám opravdu radost.

Zajímá vás to? Buďte chvíli se mnou, budu vám vyprávět svůj osobní příběh. 

Můj životní příběh:

Své krásné dětství jsem prožila na rodinné farmě prarodičů u Nechranické přehrady. Statek Hořenice. Místo, kde už ve 13. století stála středověká tvrz.  Zde jsem se na jaře roku 1977 narodila (je mi tedy více než si většina lidí na první pohled pomyslí) a zde jsem dostala do vínku, i díky výchově mé skvělé babičky, absolutní vztah a úctu k přírodě a všemu živému. 

Už odmala jsem byla hodně aktivní, vcelku chytré a hlavně naprosto zdravé dítě. Asi i díky tomu, že jsme  jedli povětšinou domácí stravu, včetně mléka, vajec, masa a zeleniny z našeho dvora. Na počátku devadesátek, pod vlivem tehdejších lékařských ideálů, jsem se vydala na svou osudovou cestu. A dostala jsem se na vyhlášenou zdrávku. Jediná v Ústeckém kraji, kde se dalo studovat lékárenství. A když jsem tam s úspěchem odmaturovala s vyznamenáním, stala jsem se farmaceutickým asistentem. Tedy tím, kdo vám v lékárně poradí jak se vypořádat se zdravotní problémy  a ještě vám na to doporučí ten "nejlepší" doplněk nebo lék.

Jenže už tehdy mi začalo docházet,  že nechci skončit jako nějaký podavač/prodavač v lékárně, a protože mě to táhlo stále ke svobodě a nezávislosti, tak jsem si dala další osobní cíl, vystudovat ekonomickou fakultu. Přišlo mi to v mé životní vizi jako ideální volba. Chtěla jsem být přece pánem svého života. A tak se ze mně po dalších 5ti letech studia stala v roce 2003 "inženýrka z Prahy". A právě díky studiu univerzity se poté stalo naše hlavní město mým dalším, milovaným domovem.  A to na deset krásných let.

Posléze, během práce ve významných českých i zahraničních firmách na pozici tiskové mluvčí jsem se setkávala s velmi zajímavými a politicky velmi vlivnými lidmi. Ale i přesto jsem se dál sebevzdělávala, navštěvovala nejrůznější kurzy a zajímavé semináře zaměřené právě na zdravotní prevenci a alternativní životní styl.  Byla to má vnitřní podstata a nejsilnější koníček. 

Vlastně se odborně, průběžně a takhle paralelně při své nezdravotnické práci vzdělávám až dodnes. Bez blízkosti odborných knih si svůj život už ani nedokáži představit.  Osobně jsem člověk neustále hledající cesty a způsoby jak sobě i ostatním lidem, kteří o to stojí, pomoci zlepšovat život, nacházet cestu k lepšímu zdraví a vidět tak nějak komplexně, za běžné obzory. Narovinu říkám, že doporučení na jakékoli léky na předpis a nebo očkování (dnes tak horké téma) jako nejlepší prevenci a ochranu proti nemocem, ode mne fakt nečekejte. Já si totiž našla vlastní, alternativní cestu, která funguje mnohem lépe. Ověřeno nejen na vlastní kůži.

Hodně jsem ve svém životě také cestovala. S úsměvem vzpomínám na dobrodružné výpravy a život napříč celou Evropou, na šílené kulturní a stravovací rozdíly při návštěvách a pobytech v Americe či  na prožité napětí v nestabilní části Afriky.  I skrz neustálou konfrontací s jinými národy, kulturou a tedy i přístupem k životu, jsem došla k poznání, že člověk ze zkušeností (i těch druhých) získá nejvíce. A také jsem pochopila to, že zástupy doktorů s hromadou doporučených chemických léků od uplácejících farmaceutických reprezentantů ve skutečnosti nejsou správnými rádci (na tohle si však musí přijít každý sám).

Svou alternativní filozofii zdravého životního stylu jsem pak pokusila uvést do života (v době kdy jsem si od byznysu a pendlování po světě potřebovala odpočinout) návratem a působením zpět v lékárně v rodném městě.  Takto jsem měla příležitost osobně mluvit s několika tisíci pacienty každý měsíc. 

V lékárně jsem se kromě běžné farmacie věnovala také poradenství v oblasti preventivní medicíny, realizovala přednáškovou činnost se zaměřením na šíření myšlenek jak předcházet chronickým nemocem, a to  ve spojením se zdravou výživou, přitom jsem své „zdravotní“  poznatky  publikovala  zde na blogu. To vše  s láskou a nadšením pro dobrou věc.

Pro mne však tím skutečně nejzásadnějším a nejdůležitějším v mém životě bylo požehnání, které mi bylo dopřáno, když jsem se stala v lednu 2010 maminkou vytoužené dcerky Aji. Její příchod na tento svět, nasměroval můj zájem také k odpovědnosti za zdraví dětí, která je rodiči často  (i nevědomky) podceňována. 

 Pojmenovala jsem svou dceru jednoduše Aja. Přesně takhle a ne jinak. Takže žádná Alenka, žádná Andrejka jak často kolem sebe s otazníky v očích od druhých slýcháme.  "Aja" znamená v orientální řeči znamení. A znamení to v mém životním příběhu opravdu bylo. 
 
Začalo mi totiž docházet, že v celé naší tradiční, zdravotnictvím posedlé společnosti, něco nehraje. Navíc v té době zdravotní péče a  bohužel i  lékárenství nabralo směr, s kterým jsem se už dále nemohla ztotožňovat. Moje srdce plakalo při pohledu na lidi, kteří z lékárny odcházeli s taškami plnými léků, které jen vypínaly signály těla, ale nic v něm neléčily. Copak byste chtěli, aby třeba v servisu, kam přivezete své milované auto na opravu, řešili problém tím, že odstřihnout drát ke svítící kontrolce? A ještě vám při tom poškodí ruční brzdu? Tak přesně takhle působí většina léků předepisovaných na chronické nemoci. A přitom většinu chronických nemocí lze vyléčit. To byl můj další aha moment.
 
I díky rozsáhlým znalostem a intenzivnímu studiu biochemie, farmakologie, toxikologie i fyziologie člověka, včetně nezbytného čerpání ze zahraničních zdrojů (naštěstí umím nejen anglicky, ale i německy, takže si spoustu informací ověřuji také v zahraničí) jsem zastánce alternativních terapií a také svobodné volby v otázkách očkování.  V Česku je zatím očkování dětí povinné, ve většině západní Evropy (včetně Německa, kde jsme také 2 roky žili) zcela v kompetenci rodičů. O všem kolem očkování bych mohla mluvit dlouhé hodiny, ale myslím, že stačí když si počtete v rubrice DOBA JEDOVÁ, kde jsem o všem psala v letech 2010-2013, a to téměř ve 250 článcích.  Tehdy jsem zásadně řešila neočkování mé dcery, která i možná díky tomu do dnes ve svých 13 letech brala léky na předpis jen 2x v životě.

Na konci roku 2012  jsem byla s celkovou sociální, ekonomickou i politickou situací v Čechách navíc tak znechucená, že jsem musela něco "akčního" se svým životem fakt udělat. A tak jsme se celá rodina sbalili kufry a odstěhovali  z té "české deprese" do sousedního Německa, nedaleko Stuttgartu. Tak daleko (500 km) od domova a přesto tak blízko (skrz net) k vám.

Na rovinu říkám, že to ale nebylo (navíc s malým dítětem), v cizí zemi vůbec jednoduché. Najít si jako imigranti dobrou práci, integrovat se do silně konzervativní, německé společnosti, o vše se sami postarat, bez přátel i rodiny, přežít vše bez ztráty iluzí.. to si dokáže z tepla českého obýváku reálně představit jen málokdo (ty co se někdy odstěhovali z Česka na vlastní pěst, pochopí) Nám se to podařilo zdárně zvládnout. Teda za cenu fyzicky i psychicky velmi náročného životního období. to nezapírám (stálo mne to plus 10 kilo na váze, takhle jsem nepřibrala ani po narození dítěte).

Jenže ani v téhle ekonomicky silné zemi jsem své vnitřní štěstí a vytoužený klid, a snahu o jednodušší život bohužel nenašla. A k tomu ten stesk po domově, byl tak silný. Navíc časem člověk pochopí, že v životě není všechno zlato, co se třpytí.  Začátkem roku 2015 jsem se tedy „po zkušené“ a s radostí v srdci opět vrátila domů do Čech. Tentokrát již plná optimismu a radosti ze života. 

A tak mi doma začala nová éra života. Našla jsem si "normálnější" práci (takzvaně od-do), při které jsem se mohla věnovat více rodině a také svým koníčkům. Mimo jiné tím, že  jsem veliký optimista a baví mě také kulturní akce i výlety, i proto jsem po návratu z Německa (v květnu 2015) založila FB skupinu PRO CHOMUTOVÁKY aktuálně čítající více jak čtyřicet tisíc členů (stav k 11/2023), najdete ji na Facebooku zde:  https://www.facebook.com/groups/prochomutovaky/

Také mne baví čtení naučných knih, miluji středomořské dobroty a  silnou osobní záležitostí je pro mne země mého táty, mé milované Chorvatsko, kam jsem začali pravidelně jezdit. Ano i to je realita mého nevšedního života. Jsem chorvatské národnosti, po otci ze Splitu.

A pak se zrodila korona. A svět se v roce 2020 úplně zbláznil. Také díky tomu, že jsem odmítla očkování experimentální vakcínou, jsem se na vlastní kůži prožila něco, co může pochopit jen ten, kdo se rozhodl úplně stejně. Společenská segregace, která následovala,  mi ukázala, kam až jsme schopni my lidé zajít. Málo kdo si uvědomil, že celý ten humbuk byla obrovská lež a hlavně zkouška Vesmíru, která ukázala nejen to, kdo je kdo, ale především pravdu o tom komu/čemu kdo věří a co je pro koho skutečnou prioritou. Slovy nedokáži vyjádřit jak obrovská zkušenost to pro mou duši byla. A asi nejen pro mne. Přátelé děkuji, že jste měli rozum i srdce na správném místě.

A pak se začal psát rok 2022. Nejzásadnější a nejtransformativnější období mého života. Slavila jsem 45. narozeniny. Nové životní události na sebe nenechaly dlouho čekat.  Po dlouhých letech jsem se rozhodla opustit stresové zaměstnání, rozhodla jsem se po více jak 15ti letech opustit také svého muže a domluvila  se s ním na pokojném rozvodu.  Také jsem v tu dobu nečekaně vstoupila na veřejnou scénu, když jsme s přáteli kandidovali do komunálních voleb jako nezávislá občanská iniciativa, která chtěla narušit zaběhlé pořádky v našem skomírajícím Chomutově.  Všechny ty události byly opravdu revoluční. A také jsem možná i díky tomu prožila paradoxně jedno z nejšťastnějších období svého života. Má duše i tělo díky tomu zkrásnělo.. Nikdy jsem se dosud necítila totiž tak svobodná a tak svá.

I díky všem těmto obrovským osobním proměnám jsem se na skoro jeden rok odmlčela tady na blogu. Ale dnes jsem pro vás zase zpět. Ve větší stabilitě, ve větším klidu a hlavně s dalšími nabitými poznatky a novinkami získanými permanentním sebevzděláváním.

Jsem velice ráda, že pravidelně navštěvujete moje stránky (více jak 2 miliony návštěv je toho důkazem), jejíž prvořadým cílem je pomoci vám procitnout, přestat slepě důvěřovat zaběhlým systémům  a povzbudit vás, vzít svůj život i své zdraví do vlastních rukou, protože vy můžete! Tak jako jsem to odvážně a navzdory všem obecně platným pravidlům a zdravotnickému systému udělala já. Kdysi, teď i v budoucnosti.

Má dcerka Aja byla v mém životě zásadním znamením. Vaše znamení pro vás je možná právě tento web, abyste třeba už konečně pochopili, že (nejen) v péči o vaše tělo a zdraví  není vše tak jak to kolikrát na první pohled vypadá. Rozhodnutí, jak s tím vším, co zde píši, naložíte, je jen a jen na vás. To vy, prostřednictvím svých každodenních kroků tvoříte, jaký budete mít život. Zda-li zdravý a plný energie a nebo naplněný bolestí a bezmocí.  Volba je opravdu jenom na vás. 

Krásný čas života přeje všem svým čtenářům Andy

VÁŠ ŽIVOT JE TOTIŽ  JEDINEČNÁ PŘÍLEŽITOST,
POZNAT SAMI SEBE!

 
MYSLÍM NA VÁS S RADOSTÍ V SRDCI
ANDY

alias

Ing. Andrea Kindermann, 
(poslední aktualizace příběhu 5.11. 2023)

Pro upřesnění, v dané oblasti, o které zde na webu píší téměř 20 let, jsem:

• jako absolvent Střední zdravotnické školy (1995) jsem držitelem Osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu  (registrace u Ministerstva zdravotnictví pod č. 019-0152-5516)

• aktuálně studentka VOŠ specializující se na krev tedy zdravotní laborant

Jsem držitelem dalších certifikátů:

• Osvědčení pro výživové poradenství (2011), (2020)

• Osvědčení pro regenerační péči (2012)

Navíc mám několik diplomů (titulů, které obvykle nikde neuvádím) z vysoké školy a  řadu dalších certifikátů získaných v rámci manažerského vzdělávání. Také jsem se ve 42 letech dostala na nejžádanější  vysokoškolské studium v Česku, a to na jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě v Olomouci, kde jsem mimo jiné složila vysokoškolskou zkoušku z Anatomie a fyziologie člověk u známého Dr. Orla s výsledkem za A (výborně), a to v zimním semestru roku 2019.

Ale psss.. to není zas tak důležité, důležitý je spokojený život :-)

Ještě jednou díky za vaši přízeň a důvěru. Těší mne váš obrovský zájem.