MÁME TO VE SVÝCH RUKÁCH

Knihy, moji nejlepší přátelé a společníci. Dokážou mne rozesmát i rozplakat. Pomáhají mi pochopit smysl našich životů. Jsou to moji krásní, němí učitelé.

Jestli chceme ve svém životě mít něco, co jsme dosud neměli, musíme udělat něco, co jsme dosud neudělali..
V den výročí republiky jsem si dopřála návštěvu míst našeho Senátu ČR. Dovnitř mě však nepustili, protože nejsem očkovaná.

Vyzývám vás, abyste si právě teď mysleli jakoukoli myšlenku.
Ať už se týká pocitu strachu, hněvu, nenávisti, inspirace, radosti, sexu a nebo lásky, právě jste změnili své tělo. Změnili jste sebe.

Všechny myšlenky, a že jich máme denně i přes 50 tisíc a většinu z nich si ani neuvědomujeme, mají na naše tělo měřitelný účinek.

Kdo opravdu jsem? Kam směřuji? Co je cílem mého žití? Pro koho to vše dělám? Co je to štěstí? Co je skutečná láska? Kde se ocitnu po smrti? Mám vůbec ráda sebe sama???

Až příliš mnoho energie věnuje člověk tomu, aby si udržel projekci svého já. Možná, aby cíleně a neustále zaneprazdňoval mysl i své tělo. Možná jen utíká před skutečnými pocity svojí podstaty. Možná je řeším zastavit se, nic nedělat a hrdě se tomu vnitřnímu prožitku postavit čelem.

Dokud se budeme dožadovat od druhých pochopení, uznání nebo jakéhokoli ocenění, do té doby budeme v životě převážně bojovat a ztrácet.

Až ve chvíli, kdy očekávané hodnoty objevíme sami v sobě, kdy konečně oceníme sami sebe a začneme si věřit, že jsme fakt dobří, až tehdy to přijde.

Vše co se děje, má nějaký smysl a je to tady pro nás, abychom něco pochopili. Abychom pochopili pravdu. Ne o těch druhých, ale hlavně sami o sobě.. o tom, co je a není pro nás důležité. Co máme a nemáme rádi a dle toho žili a jednali.

Lidé si nebudou pamatovat, co jste řekli nebo co jste udělali, ale vždy budou vědět, jak se vedle vás cítili..

Čím čistější budeme mít myšlenky, tím zdravější bude naše mysl, i tělo, a tím větší ochrana Vesmíru se nám na cestě životem dostane. To je má cesta.. to je má vesmírná pouť.

Někdy je vážně dobrý vrátit se tam, odkud jsme přišli.. člověku pak dojde jaký kus cesty ve svém životě už urazil a jak moc se vše kolem něho vlastně změnilo.

Vše, co se kolem nás děje, je důsledkem toho, jací uvnitř ve skutečnosti jsme. Náš život probíhá přesně podle toho, co jsme mu sami dali a dáváme.. Jakou energii vysíláme, taková se nám jako bumerang vrací zpět.

Naše budoucnost se změní ve chvíli, když se změní hodnocení naší minulosti.., protože všechny naše prožité krize života jsou ve skutečnosti jen převlečený potenciál, abychom se už konečně stali sami sebou.

Jsem natolik zaneprázdněná tím, že se cítím dobře, že nemám čas, cítit se špatně.. Ať máte nádherný víkend i vy, moji milí. Láskyplné objetí a pozdravy všem dobrým duším posílá Andy, tvůrce na cestě radosti života

Do svých životů přitahujeme vše, na co myslíme, co cítíme a čemu věříme. Všechno, co je obsaženo v našem vnitřním světě, nás poté potkává i ve světě vnějším.. vše, co je, má jednu jedinou příčinu a tou je myšlenka.

Místo, kam chodí moje duše snít..

Milí přátelé, sdílím maličkou ukázku z mé připravované knihy. Snad potěší a pohladí vaši duši, protože osobně si ze srdce přeji psát řádky naplněné radostí, harmonií a energií vděčnosti za každý okamžik našeho života. Jestli se na osvobozující pouť, následující volání hlasu srdce, chcete vydat společně, čtěte dál:

Poslední dobou si čím dál více uvědomuji a také kolem sebe o to víc pozoruji (což mmj. potvrzuje zákonitost fungování mysli), jak člověka, často však zbytečně, ničí jeho automatické programy úzkosti (také jsem kdysi byla jedním z nich).

Jsou to tak hluboce zakořeněná semínka, klíčící od dětství, že většina lidí si ani nevšimne, že jejich myšlení jede v kolejích strachu, který by vůbec nemuseli mít.

Myšlenky totiž tvoří celý náš život. To, co si myslíme, to se v něm projeví. Naše mysl navíc strašně ráda vypráví příběhy. A také s libostí interpretuje svět podle svého, vykonstruované představy, které pak způsobují naše pocity, které zase cyklí podobné myšlenky.

Většina z nás bohužel věří svým myšlenkám, jako naprosto skutečným faktům. Myšlenky jsou však svým způsobem jen "šum" a nejsou skutečné. Skutečností se stanou až ve chvíli, když se rozhodneme jim věřit. Jenže zapomínáme, že skrz permanentní brebentění mysli, nevidíme opravdový svět.