ODPOVĚDNOST ZA NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY OČKOVÁNÍ
"Jako pediatr musím provést povinné očkování, protože jej nařizuje stát. Neměl by však stát nést také odpovědnost za případný nežádoucí účinek vakcíny? Považoval bych to za logické…" píše tazatel.
“…Podle naší právní úpravy však nesu odpovědnost já a nemohu se jí zbavit, ani když rodiče poučím o možných nežádoucích účincích vakcíny – oni ostatně nemohou souhlas upřít, protože jejich povinností je nechat své dítě očkovat, stejně jako je mou povinností očkování provést. Trochu moc konfliktů najednou. A stát-nařizovatel si myje ruce…,“ pokračuje dotaz čtenáře.
Odpovídá Mgr. Radek Policar
Tazatel má v popisu situace pravdu. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, společně s vyhláškou č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, lékaři nařizují, aby ve stanovených situacích provedl očkování.
Důsledkem provedení tohoto očkování může být újma na zdraví. S výjimkou případu, kdy by se zjistila vada očkovací látky a kdy lze uplatnit požadavek na náhradu škody po výrobci podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, nese odpovědnost za škodu lékař, který provedl očkování.
Tato odpovědnost vyplývá z § 421a občanského zákoníku. Ten totiž stanoví, že každý odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Újma na zdraví v důsledku inokulace člověka očkovací látkou nepochybně spadá pod rozsah tohoto ustanovení. Této odpovědnosti se nelze nijak zprostit.
Lékař, který zaplatí náhradu škody, nemá, na koho by se obrátil, aby mu tuto ztrátu kompenzoval. Samozřejmě výjimkou je situace, kdy je pro tento případ pojištěn a náhradu škody zaplatí pojišťovna. Nicméně i zde vznikají lékaři náklady spočívající v úhradě pojistného. Navíc po úhradě větší částky z pojistky lze očekávat zvýšení pojistného.
Řadím se ke kritikům uvedeného § 421a občanského zákoníku. Mám za to, že typicky ve zdravotnictví vznikají situace, kdy lze považovat aplikaci tohoto ustanovení za nespravedlivou.
Lékař nemá na výběr
Zde rozebíraná situace je vzorová. Lékař nemá na výběr. Provedení očkování je jeho povinností stanovenou zákonem. V ničem nepochybil. Vše provedl v souladu se svými povinnostmi. Nebyl ani jen neopatrný. Přesto má zaplatit náhradu škody. Český právní řád přitom ve víceru specifických případů zná odpovědnost státu za škodu způsobenou v důsledku plnění státem uložených povinností (například dle krizového zákona).
V případě, že by se některý lékař dostal do takovéto situace, doporučil bych bránit se povinnosti poskytnout náhradu škody i za pomoci napadení aplikace zmíněného § 421a občanského zákoníku jakožto kroku, který je v rozporu s ústavou. To by však nepochybně vyžadovalo odbornou právní pomoc a nemuselo by nutně jít o úspěšné snažení.
ZDROJ:
http://www.zdn.cz/denni-zpravy/profesni-aktuality/odpovednost-za-nezadouci-ucinky-povinneho-ockovani-463478
