KAŽDÁ NEMOC JE VÝZVA K TRANSFORMACI

Dne x.y. předložilo Ministerstvo zdravotnictví ČR do legislativního procesu znění nově navrženého zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Do návrhu zákona, který je již ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, vložilo Ministerstvo zdravotnictví následující nenápadnou větu:

§ 38/1:

Bez souhlasu pacienta nebo zákonného zástupce pacienta lze poskytnout též jiné zdravotní služby, stanoví-li tak zákon o ochraně veřejného zdraví.

                        Ustanovení tohoto § však neříká nic jiného, než to, že po nabytí jeho účinnosti bude možné provádět veškerá preventivní očkování bez souhlasu pacienta nebo jeho zákonného zástupce. Jinými slovy, stát si bude moci očkování vynutit proti vůli jeho obyvatel. Jinou zdravotní službou, upravenou v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je totiž právě jen a pouze očkování. Ostatní zdravotní služby poskytované bez souhlasu jako např. karanténa či izolace jsou totiž v navrženém zákoně již upraveny v ustanovení § 38/1.

Ministerstvo zdravotnictví se rozhodlo netransparentním způsobem zařadit k těmto službám také preventivní očkování. A to tak, že ho výslovně neuvedlo v § 38/1 mezi jinými službami poskytovanými bez souhlasu, avšak provedlo to na první pohled nic neříkajícím nenápadným odkazem na zákon o ochraně veřejného zdraví.

Ať už to byl ze strany Ministerstvo zdravotnictví cílený záměr zmást laickou veřejnost a potažmo i zákonodárce (z interní komunikace členů sdružení vyplývá, že si tohoto nebezpečí v navrhovaném zákoně nevšimli), nebo šlo pouze o předpoklad, že v praxi bude vynutitelnost používána pouze ve výjimečných případech, ani jedno není pro naše sdružen zastupující rodiče dětí přijatelné.

Navíc je třeba si uvědomit, že zmíněné ustanovení se netýká pouze očkování dětí, ale de facto umožňuje bez souhlasu provést očkování kteréhokoli občana jakoukoli vakcínou, která může být v budoucnu přidána do seznamu povinných očkování (včetně např. kontroverzních vakcín proti prasečím a jiným chřipkám).

Mimo fakt, že režim vynucování zákroku na zdravém a okolí ničím neohrožujícím jednotlivci je v poměrech demokratické společnosti zcela nepřijatelný, lze uvést několik podstatných argumentů proti navrhované úpravě:

1) Nejvyšší správní soud v létě loňského roku konstatoval v rozsudku[1][1] nemožnost sankcionovat porušení povinnosti podrobit se pravidelnému očkování podle platného práva, kdy uznal námitku rodičů - stěžovatelů, že úprava povinného očkování obsažená v podzákonném předpise (vyhlášce Ministerstva zdravotnictví ČR) je z hlediska lidskoprávních předpisů nedostatečná. Přesto, že tedy již zhruba 1 rok trvá stav, kdy očkování není povinné (resp. nelze neočkování sankcionovat), nedošlo k žádnému výraznějšímu poklesu v proočkovanosti obyvatelstva ČR. Dosáhnout potřebné proočkovanosti pro ochranu veřejného zdraví lze docílit i bezplatným dobrovolným očkováním jako v Německu či Rakousku. Přehledné a velmi profesionálně zpracované srovnání právních úprav očkování v jednotlivých státech lze nalézt v Analýze vypracované Ligou lidských práv.[2][2]

2) Navržená úprava odporuje doporučením Výboru pro lidská práva a biomedicínu Rady vlády ČR pro lidská práva, který na svých zasedáních[3][3] kladně vyjadřuje k možnému přechodu k dobrovolnému očkovacímu schématu, které by ostatně zařadilo ČR mezi ostatní vyspělé státy západní Evropy.

3) Navržená úprava odporuje doporučením Zpráv o stavu lidských práv v ČR v roce 2009 a 2010[4][4], která kritizuje i současný systém z hlediska jeho možného rozporu s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně.

Sdružení Rozalio věří, že upozorněním širší veřejnosti na uvedený legislativní záměr se podaří rozpoutat veřejnou debatu o přijatelnosti takovéhoto opatření, která vyústí v přehodnocení a vypuštění uvedeného odstavce z návrhu zákona.

Kontakt pro média:

Petr Sedláček, tel. 737 268 810

Martina Suchánková, tel. 605 214 798