NEMOC JAKO PROSTŘEDEK K ZAMYŠLENÍ
Nemoc jako taková je disharmonií ve vědomí lidí, vystoupením z přirozeného řádu, poruchou celého člověka a nejen jeho těla. Je zároveň i výzvou, abychom se zamysleli nad svým životem, otočili směr myšlení a znovu nastolili Řád. Nemoci a také nehody jsou výzvou, abychom pochopili své problémy jako úkoly a řešili je
A proto:
- léčit člověka neznamená odstranit příznak, bolest a znovu navodit starý stav – ten byl totiž příčinou nemoci. Pokud se to podaří, přijde nový příznak, silnější nebo chronický. (Ale také nám možná v průběhu odstranění příznaku přes utrpení něco dojde - viz další řádek)
- léčení znamená pochopit a uvědomit si příčinu a přestat se učit skrze utrpení nemoci
- nemoc znamená informaci: odchýlil ses od Řádu; je třeba poděkovat a přemýšlet: nejsme obětí nemoci, jsme jejími původci! Negativní myšlení je také nemoc!
- naše tělo jako zrcadlo odráží, co se děje uvnitř, je zbytečné opravovat zrcadlo není-li v pořádku náš obraz, v těle se odráží vědomí
- to, co opravdu léčí, je náš vlastní organismus, náš vnitřní lékař, můžeme ho pouze podnítit, pomoci mu se nasměrovat.
- jestliže rozpoznáme svou cestu, úkol, Řád, zbavíme se bloků z minulosti, využíváme svoje talenty, prosazujeme se s odvahou, tvořivostí, s láskou, mírností, vštípíme si nové „dobrozvyky“, pracujeme na novém obrazu sebe sama – stáváme se součástí Stvoření – pak není třeba se zajímat o nemoc, způsobíme svým přístupem, že jí není třeba.
Na závěr má slovo Demokritos, řecký filosof 470-360př.n.l:
„Lidé prosí bohy o zdraví a neuvědomují si, že tuto moc mají oni sami“.
Rádží J. Poláček, listopad 2006
http://calendula.cz/etikoterapie.htm
