IMUNITNÍ SYSTÉM A STÁRNUTÍ
Čím je člověk starší, tím více má tendenci přibývat na váze. Ztrácí apetit, jeho energie klesá, stejně tak jeho schopnost obrany vůči infekcím; endokrinní systém přestává být funkční, ( např. zhoršený metabolizmus cukrů, snížená tvorba hormonů štítné žlázy-atd.), klinicky nebo subklinicky se objevují artrotické potíže, svalová atrofie a tendence ke zlomeninám kostí; člověk se trápí dušností, srdečními arytmiemi a jinými kardiovaskulárními problémy; trpí chronickou zácpou, chudokrevností, problémy močového traktu, které mohou vrcholit až ledvinovým selháním; provází jej výpadky paměti, deprese, pomatení mysli a jiné duševní poruchy.
Zkoumání příznaků a znaků výše uvedených ukazují na některé konkrétní molekulární příčiny těchto patologických projevů:
1. U stárnoucích osob jsou v jejich organizmu zaznamenány rozdíly v úrovních a aktivitách různých " komunikačních molekul" ( neurotransmitery, hormony, neuropeptidy).
Jako například postupný pokles hladiny angiotenzinu v procesu stárnutí vede k potlačování pocitu žízně a tím se prohlubuje ztráta vody. To vede k chronické dehydrataci, která přispívá k rozvoji různých nemocí urologického traktu. A někdy to vede až k nezvratné uremii a smrti.
Je nad rámec tohoto výčtu vyjmenovat všechny známé případy selhávajících funkcí různých transmiterů a jejich rolí v projevech příznaků stárnutí.
2. Při stárnutí můžeme zaznamenat mnoho podstatných změn v imunitním systému. Nejdramatičtější změny jsou pozorovány uvnitř T- buněk - např. objevuje se klonální expanze.
Přesila těchto expanzí v podskupině CD8+/CD4+ se patrně týká silnější povahy antigenové přístupové cesty CD8+ T- buněk, které odpovídají chronickým systémovým nitrobuněčným patogénům--- na rozdíl od diskrétnější lokalizace patogénů poznaných v CD4 + T- buněk.
Jako zajímavý aspekt klonální expanze T- buněk související se stárnutím je ten fakt, že obsahují převážně buňky mající nedostatek vyjádřených CD 28- molekul nezbytných pro doručení nutného aktivačního signálu a také pro změnu mezibuněčné přilnavosti.
Populace CD 28 buněk se skoro téměř nevyskytuje v prvních letech života, ale v periferní krvi stárnoucích osob tvoří více než 60 % CD8 + T- buněk.
3. Během stárnutí dochází k mnoha změnám v humorálních odpovědích a tyto změny jsou výsledkem nedostatečnosti T- buněk. Ale objevuje se také několik změn, které vnitřně zasahují do B-buněk. Zajímavý aspekt změn v B-buňkách souvisejících se stárnutím je objevení se oligoklonálních expanzí. Je zajímavé, že klonální populace jsou přednostně uvnitř CD5 + populace B-buněk - podskupiny, která v proporcích narůstá během procesu stárnutí a je odpovědná za nález většiny autoprotilátek u stárnoucích lidí.
4. V poslední době byly pečlivě zkoušeny lymfocyty - buněčný druh jehož funkce je jedinečně závislá na rozsáhlé klonální expanzi- s ohledem na telomerické dynamiky a kopírování senescence. Výsledky tohoto výzkumu vrhly nové světlo nejenom na fenomén imunologického stárnutí, ale také na nevysvětlitelnou roli telomerase v normálních imunitních procesech.
Měření telomerické vzdálenosti na " in vivo" odvozených vzorcích lymfocytů z různých věkových skupin přesvědčivě ukázaly, že tempo růstu lymfocytů postupně klesá s přibývajícím věkem.
5. Makrofágy procházejí jasnými změnami ruku v ruce s narůstajícím stářím organizmu.
Příkladem tohoto faktu je snížená produkce reaktivního oxygenu a nitrogenového zprostředkovatele - které jsou nezbytné pro zabíjení mikroorganizmů uvnitř buňky a jsou také odpovědné za lýzu nádorových buněk.
+++
Rozsáhlý výzkum všech těchto aspektů klesající schopnosti imunitního systému, které souvisejí s věkem, vyústil v závěr, že mnohé imunitní změny ve stárnoucím organizmu jsou druhotné vzhledem ke změnám, které se dějí v orgánech.
Je dobře známo, že sex. rovnováha atd.mají hluboký vliv na produkci imunocytokinu a skladbu buněk sleziny. Tudíž je otázka, zda pokles sex hormonů souvisejích se stářím musí mít vliv u stárnoucích lidí na různé imunitní změny.
Jedním z hlavních znaků stárnutí je snížená kapacita organizmu reagovat na rozličné stresory. Například s věkem klesá reakce na tepelný stres s prudkou tvorbou tepelných šokových proteinů - nejenom v buňkách imunitního systému.
Sliznice těla jsou nepřetržitě vystavovány přemíře cizích látek, které se do těla dostávají během jídla, dýchání a kontaktem s jinými lidmi. Zažívací trakt reprezentuje více než 50 % lidského imunitního systému. Snížená kyselá sekrece, která je běžným jevem u stárnoucího organizmu, oslabuje samočisticí funkce vnitřností. Což má za následek větší náchylnost k virovým a bakteriálním infekcím a stejně tak k přemnožení střevních parazitů.
Jeden důležitý faktor zasluhuje pozornost: Stárnoucí osoby častěji konzumují větší a větší množství medikamentů, předepisovaných svými lékaři. To buď zatěžuje střevní motilitu nebo snižuje střevní bakteriální ochranu - a výsledkem je další stres pro jejich imunitní systém - a vytváří se typický " bludný kruh", který stárnoucí lidi provází až do konce.
+++
Současný výzkum imunologického stárnutí otevírá nový vhled do procesu samotného stárnutí - a do nedílné role imunitního systému ve zdraví a nemoci stárnoucích osob. Rychlý vývoj nových molekulárních a biochemických technologií, poprvé v historii přinesl nové imunomodulační strategie, které významně zlepšují u stárnoucí populace kvalitu života.
+++
Důkladný výzkum výše uvedených faktorů, stejně tak další molekulární mechanizmy určující klinické komplexy příznaků a znaků souvisejících se stárnutím nás vedly k závěrům, že mnoho příznaků související se stárnutím přímo nebo nepřímo bylo způsobeno nadbytkem širokého spektra autoprotilátek v organizmu stárnoucího člověka. Tyto autoprotilátky jsou přímo zaměřeny proti endokrinnímu, imunitnímu a zažívacímu systému a také proti pojivové tkáni, kloubům a různým partiím mozku atd.. někdy jsou přítomny jasné klinické příznaky, jindy se projevují jen subklinicky.
Mechanizmy těchto autoimunitních procesů zaujímají důležité místo u stárnoucího organizmu a jsou totožné s těmi mechanizmy, které jsou přítomné u plně rozvinutých autoimunitních chorob.
A. Například u stárnoucích osob můžeme nalézt autoprotilátky vůči inzulinu a beta-adrenergním receptorům (posledně jmenovaný může u stárnoucích pacientů způsobit bronchiální astma). Tyto protilátky přímo blokují hormonální vazbu k receptorům a hormon pak není schopen akce - podobná situace je u thyreotoxikózy. Buňka štítné žlázy je stimulována, když její receptory pro TSH z hypofýzy na sebe naváží hormon. V séru pacienta s thyreotoxikózou je přítomna protilátka proti TSH receptoru. Ta se spojí se receptorem, který je podobný s hypofyzálním TSH; tímto způsobem doručí srovnatelný stimul k buňce štítné žlázy. Protilátka k receptorům může také blokovat akci hormonu- jako u inzulinové rezistence pacientů s acanthosis nigricans.
B. Typická ztuhlost stárnoucích lidí je v mnoha případech způsobena hromaděním imunitních komplexů v synovii - mechanizmus je stejný jako u plně vyvinuté revmatoidní artritidy Začínajícím bodem pro tvorbu imunitního komplexu je buď navzájem spojené IgG-IgG revmatoidní faktory - nebo IgG protilátkami proti nějakému neznámému antigenu. V každém případě se pak IgG naváže na IgM revmatoidní faktor, který fixuje komplement- tvořící imunitní komplex.
C. U stárnoucích lidí můžeme běžně pozorovat mnoho neurologických příznaků. Některé jsou mírné, některé téměř dosahují stav plně definované neurologické poruchy. Často můžeme pozorovat svalovou slabost, pokleslé šlachové reflexy a různé autonomní změny, kam patří suchost v ústech, zácpa apod. Na buněčné úrovni můžeme najít pokles acetylcholinu, který se uvolňuje v nervových zakončeních jako odpověď na nervový impuls. Poškozený transmiter uvolněný v těch případech je výsledkem sníženého počtu VGCCs - což se stalo působením anti VGCC protilátkami, které vedou ke snížení uvolňování transmiterů. To je v rozporu s protilátkami zaměřenými proti distální části neuromuskulárního spojení- jako u MG.
D. Gastrointestinální trakt je exponován nekonečnou antigenní náloží ve formě dietních a bakteriálních antigenů. Normální střevní sliznice sehrává důležitou roli v předcházení aktivace škodlivých imunologických mechanizmů vyloučením antigenů.
Například normální střevní epitel nevykazuje HLA-DR molekuly- ale tyto antigeny jsou masívně vyjádřeny, když se objeví degenerativní zánět. Antigen patřící k TH buňkám v zánětlivé sliznici vzniká buď prostřednictvím epiteliálních buněk nebo prostřednictvím buněk MPS. Pokračování TH stimulace pak vede k pokračování stimulace B-buňky.
E. S přibývajícím věkem postupně slábne kardiovaskulární systém. Hlavní roli v různých kardiovaskulárních epizodách hraje mnoho imunologických fenoménů. Například vysoká pravděpodobnost vzniku trombu a následně embolie, která často vede k smrti. Eosinofilní mediátory, které mohou být odvozeny buď z membrány nebo z granul, ovlivňují koagulační systém- jehož následkem je tromboembolická epizoda.
F. Infekce respiračního traktu se všemi sounáležitostmi jsou jedny nejčastějších příčin úmrtí stárnoucí populace. Hlavní ochranou bronchu proti částečkám je hlen, ale k tomu je také zapotřebí kompetentní specifický a nespecifický humorální a buněčný imunitní systém.
S přibývajícím věkem tato ochrana imunitního systému postupně klesá.
Bakterie stimuluje alveolární makrofág, následkem toho se generují faktory chemotaxe pro neutrofily. K chemotaktickému stimulu také přispívá generace C5a . Neutrofily se v plicních kapilárách přilepují k endoteliálním buňkám a pronikají do alveolu. Aktivace kininového systému pak vede k zvýšení kapilární permeability.
G. U stárnoucích lidí dramaticky narůstá tendence k rakovině.
Na druhé straně je zde prostor pro vysvětlení všech příčin tohoto fenomenu.
Stačí říci, že klesající imunitní systém stárnoucího organizmu hraje v tomto trendu hlavní roli . V některých případech selhávají T-buňky v tom, že nedokáží vyvolat dostačující reakci; v jiných případech nejsou včas rozpoznány maligní buňky a tumor má možnost dosáhnout nezvládnutelné velikosti. S tumorovým blokem někdy antigeny ztratí efektorovou funkci speciálně tumor-reaktivních T - buněk; antigeny se také mohou kombinovat se specifickou anti-tumorovou protilátkou, aby společně vy-tvořily komplexy, které blokují akci tumor-reaktivních T-buněk nebo K-buněk Potlačení specifických odpovědí: a) specifické TS buňky jsou indukovány pomocí CD4+ TSI-buňkami k potlačení imunitní odpovědi; b) TSI buňky pracují na TH buňkách tím, že indukují specifickou anti-idiotypickou supresi; c) nespecifická suprese efektorových buněk se děje pomocí humorálních faktorů a / nebo prostaglaniny, které tvoří aktivované makrofágy.; blokování anti-tumor cytotoxickými T-buňkami pomocí tumor specifických protilátek- a blokování HK buňky nebo makrofágu ADCC pomocí imunních komplexů.
Imunitní systém každého lidského organizmu náhodně generuje široké spektrum antigen-specifických receptorů. Některé z nich jsou neschopné autoregulace.
Aby se zabránilo autoimunitní destrukci zdravých buněk v těle, je potřeba, aby byly tyto receptory eliminovány- buď ve fyzikálním smyslu nebo inaktivací jejich funkčnosti. U stárnoucích lidí se z mnoha důvodů ( a kvůli několika odlišně různým mechanizmům) stává tento proces postupně méně efektivní.
Výslednicí tohoto procesu je zhroucení tolerance- autoimunita. Příkladem takového mechanizmu je stav, kdy T- buňky (po celou dobu dospělého života si nevšímaly vlastních antigenů) stimulují profesionálními buňkami, které mohou doručit silný stimulující signál z mikroorganizmu, který právě napadl tělo, a pak dojde ke zkřížené reakci s antigenem
Tymická tolerance na vlastní antigeny ( autoantigeny) je výsledkem zániku diferencujících T- buněk, které vylučují antigen- specifické receptory s vysokou vazebnou afinitou pro intrathymické auto-antigeny.
Po-thymická tolerance pro auto-antigeny má tři odlišné mechanizmy:
a) auto-reaktivní T-buňky v cirkulaci ignorují auto-antigeny ( např. když jsou antigeny v tkáni samy odlučovány od cirkulace);
b) jsou za určitých podmínek odstraněny;
c) stanou se anergickými a neschopnými reakce.
Zánik B- buněk se děje v kostní dřeni. ( Diferenciační B-buňky, které ukazují povrchové imunoglobulinové receptory s vysokou vazebnou afinitou pro své antigeny na okraji membrány, jsou vyřazeny v okamžiku, jakmile opustí své místo vzniku.) Anergie B-buněk je výsledkem situace, kdy B -buňky s možností odpovědi na rozpustné vlastní proteiny sníží počet svých povrchových IgM receptorů.
Pro SYMBINATUR zaznamenal MUDr.Šácha
zdroj:
http://www.symbinatur.com/Starnuti-je-provazeno-imunitnimi-zmenami-clanek-851.html
