HYPOCHONDRIE
Hypochondrie je charakterizována úzkostným sebepozorováním a strachem z nemoci. A to i navzdory, že je pacient opakováně ujišťován ošetřujícím lékařem o výborném fyzickém zdravotním stavu.
Název hypochondrie pochází již z dob starověkého Řecka, kdy tehdejší lékaři popisovali jako zdroj potíží pacientů trpících hypochondrií nebo depresí hypochondrium, tedy podžebří. Je to totiž místo, které uvádí témeř každý pacient s hypochondrií jako původní místo vzniku jejich obtíží. Tato nemoc postihuje asi 1% populace vyspělých zemí a postiženi jsou stejně často muži i ženy. V ordinacích praktických lékařů je však záznam o tom, že až 20% pacientů trpí touto poruchou. Základní charakteristikou je strach z toho, že je jedinec vážně nemocen. Pacient klade příliš velký důraz na své nejrůznější tělesné projevy, zveličuje malé pocity bolesti a tráví mnoho času sebepozorováním. A i přes opakované ujištění lékařů, je přesvědčen o tom, že je težce nemocen. Nepřipouští si psychickou podstatu tohoto problému a vyžaduje další a náročnější vyšetření, která mají vést k odhalení jeho choroby.
Rizikové faktory hypochondrie
Tak jako u ostatních psychiatrických onemocnění, nejsou rizikové faktory jednoznačné. Existují názory, že způsob výchovy dítěte může vést ke vzniku hypochondrické poruchy. Obzvláště pak, pokud jsou děti naučeny, že při nemoci jsou jim dovoleny věci, které normálně nesmí a nebo dokonce jsou v období nemoci odměňovány (nemoc by neměla být příjemnější než období zdraví). Další teorií je, že hypochondrií nejčastěji trpí prvorozené děti, kdy ještě nezkušené matky věnovaly jejich zdravotnímu stavu mnohem větší pozornost než je tomu u druhého dítěte.
Příznaky hypochondrie
Typické pro hypochondrii je, že se poprvé projeví po prodělané nemoci, kdy nemocný místo toho, aby se cítil lépe, začne pociťovat zhoršení stavu a zvýšeně sleduje případné příznaky nemoci. Tento zvrat v úzdravě je připisován faktu, že se nemocný cítí dobře po dobu své nemoci, neboť je mu věnována větší pozornost a je často osvobozen od každodenních povinností. Pouze u malého procenta pacientů dojde z dlouhodobého hlediska k samovolnému uzdravení. Mnohem častěji se hypochondrie rozvine do mnohem složitějších a hůře léčitelných rozměrů. První příznaky hypochondrie se objevují nejčastěji v pozdní adolescenci či mladší dospělosti. Propuknout však může v kterémkoli věku. Zřídkakdy však po 50.roce života. Projevy hypochondrie se zhoršují při zátěžových situacích a stresu. Typické pro hypochondry je, že berou velké množství nejrůznějších vitamínů a jiných podpůrných preparátů. Podstupují mnohá vyšetření a tyto jejich problémy se táhnou léta. Jsou častými návštěvníky nejrůznějších ordinací a žádné ujištění lékaře o jejich výborném zdravotním stavu je neuklidní.
Důležité je, aby lékař včas vyloučil opravdové onemocnění některého z tělesných systémů a nabídl pacientovi léčbu pod dohledem psychiatra. Hodně často jsou pacienti se systémovými chorobami (lupus erythematodes, myasthenia gravis apod.), které se ze začátku neprojevují žádnými specifickými příznaky, špatně diagnostikováni jako hypochondři. Naproti tomu jsou často hypochondričtí pacienti po dlouhé roky podrobování nejůznějším a zatěžujícím vyšetřením, aniž by někdo pomyslel na tuto specifickou psychiatrickou poruchu.
Léčba hypochondrie
Léčba hypochondrie může být zahájena až poté, co je s jistotou vyloučena možnost skutečného onemocnění. V dnešní době se dává přednost psychoterapeutickému přístupu. Je aplikován jedním lékařem, který si pravidelně zve pacienta na prohlídky a místo, aby předepisoval nejrůznější léky a doporučoval složitá laboratorní vyšetření, vede s pacientem rozhovor týkající se příznaků jeho nemoci. Tento rozhovor je postupně přesměrován na téma, které se dotýká pacientova osobního života a jeho mezilidských vztahů. Pravidelnými kontrolami je taktéž zmírňován pocit úzkosti pacientů. Takovýto postup terapie bývá velmi časově náročný, ale omezuje riziko postižení nemocného způsobené částými a zatěžujícími vyšetřeními a zabraňuje postupu onemocnění do chronicity. Cílem této terapie je naučit pacienta, aby sám zvládal překonávat své obavy a nevyžadoval opakovaná ujištění o svém zdraví od lékařů. Dále pak, aby byl sám schopen rozpoznat, kdy jde opravdu o nějakou nemoc a kdy se jedná pouze o úzkost způsobenou obavami, že je nemocen.
Pokud je hypochondrie doprovázena i depresivním či úzostným sndromem, je vhodné doplnit psychoterapeutickou léčbu antidepresivy. Anxiolytickým preparátům (léky proti úzkosti) je vhodné se vyhnout. A to z důvodu možného vzniku závislosti.
Jak si mohu pomoci sám
Kromě lékařů mohou hypochondrickým pacientům pomoci i lidé z jejich blízkého okolí. Jejich úloha je především ve vyslechnutí stesků nemocného, nicméně však nevěnují jejich potižím tolik pozornosti, aby je utvrdili v jejich doměnce. Dalším krokem může být pořízení domácího mazlíčka, na kterého se nemocný fixuje a místo řešení svých úzkostí se koncentruje na jeho zabezpěčení. Důležité je taktéž oceňovat chování nemocného, pokud se netýká jeho hypochondrických stesků. Jinými slovy, pokud si nemocný nestěžuje, slovně ocenit toto chování ba popřípadě ho dokonce odměnit.
Komplikace hypochondrie
Mezi rizika tohoto onemocnění možno považovat fakt, že nemoc není po dlouhá léta rozpoznána a vlastně psychicky nemocný jedinec je opakovaně vyšetřován nejrůznějšími specialisty. Tato vyšetření, nejen že jsou ekonomicky náročná, ale zatěžují taktéž pacienta a podporují vývoj hypochondrie až do chronicity. Dalším možným rizikem může být skutečnost, že pacient navštěvující často ordinaci nějakého lékaře aniž by byla uzavřena konkrétní diagnóza může být časem zcela nezáměrně opomíjen a případné skutečné onemocnění může být přehlédnuto.
Zajímavosti
Hypochondrie je často znázorňována v mnohých uměleckých dílech. Nejčastěji pak v literatuře a filmu. Pro zajímavost jmenujme alespoň některá:
Například v komedii Zdravý nemocný ztvárnil Moliére osobu hypochondra velmi věrohodně. Ve filmovém světě se pak hypochondrie dotýká hned několik děl. Jako například film Woodyho Allena –Hana a její sestry; film Bandité, natočený režisérem Barry Levinsonem; a známý dánský režisér Lars von Trier se touto chorobou zaobíral, a to ve filmu Dogville.
Nutno také poznamenat, že hypochondrií trpělo mnoho známých osobností. A to zejména mnoho novověkých filozofů, mezi kterými byli třeba René Descartes, Voltaire, Immanuel Kant, Arthur Schopenhauer ale i třeba Karl Marx.
Další názvy: Hypochondrická porucha
ZDROJ:
http://nemoci.vitalion.cz/hypochondrie/
