HIMALÁJSKÁ SŮL
Sůl používá každý z nás na dochucování jídel. Je také všeobecně známo, že solit se má s mírou. Na druhou stranu je sůl pro naše tělo velmi důležitá a bez ní by nedokázalo správně fungovat. Není však sůl jako sůl. Mezi její druhy bývají propastné rozdíly.
Himalájská sůl, nebo též růžová sůl je kamenná sůl (halit) těžená v pákistánském Pandžábu. Díky obsahu malého množství sloučenin železa má charakteristickou růžovou barvu. Prodejci bývá prezentována jako zdravá potravina.
Himálajská sůl vznikla krystalizací mořské vody po celé miliony let v oblasti Himálaje. Sbírá se z úpatí Himálajských hor, ve velkém solném dole v Pákistánu, v druhém největším dole na světě. Himálajská sůl obsahuje až 84 prvků, které jsou pro naše zdraví nepostradatelné, včetně hořčíku, vápníku, chloru, fosforu či železa. Její růžové zabarvení způsobuje železo. V Himálajské soli se nacházejí i důležité stopové prvky jako selen, jód nebo měď. A co je podstatné neobsahuje žádné přidané chemické látky.
Nahradí-li člověk běžnou průmyslově zpracovanou kuchyňskou sůl touto solí, nezíská navíc významná množství užitečných látek, ani látek škodlivých. Ale jsou dva možné problémy:
POZOR Jód: Významným až hlavním zdrojem jódu pro vnitrozemskou populaci je kuchyňská sůl uměle obohacená o jód. Konzumenti přírodních solí tak musí věnovat pozornost tomu, aby získali dostatek jódu z jiných zdrojů.
POZOR Plasty: Růžová sůl se prodává téměř výhradně v hrubé formě, aby vynikla její barva. Proto je zpravidla používána s pomocí plastových mlýnků. Vzhledem k tomu, že sůl je relativně tvrdá, dochází k erozi plastového mlecího mechanizmu a plast se dostává do jídla. Z plastu konzumovaného ve formě jemného prášku se mohou snadno uvolňovat potenciálně nebezpečná aditiva.
Chemické složení[editovat | editovat zdroj]
97,5-98,3 % většiny těchto solí tvoří chlorid sodný (NaCl, běžná kuchyňská sůl). Jen Kohatská a Khallarská obsahují NaCl méně (92, nebo 84 %), "chybějící" sůl je nahrazena převážně sírany (síranové ionty SO42−nahrazující chloridové Cl-) a jimi vázanou vodou.[2]
2-3 mg/g vápník (ionty Ca2+, calcium). Tzn. v 1 gramu těchto solí je asi čtyřsetina až třísetina doporučené denní dávky 800 mg vápníku. Jen Kohatská a Khallarská obsahují vápníku více (1,75 a 0,9 %), ale i tato množství jsou z výživového hlediska zanedbatelná.
0,9-1,6 mg/g hořčík (ionty Mg2+, magnézium). Jen Khallarská obsahuje 1,26 % Mg a v 1 g je tak 12,6 mg Mg. Vzhledem DDD 300-400 mg jsou tato množství zanedbatelná.
0,02-8 mg/g draslík (ionty K+). Vzhledem k DDD cca 5 gramů je toto množství zcela zanedbatelné.
2,4-11,6 mg železo - Vzhledem k DDD 14 mg je tak Fe jedinou příměsí těchto solí, kterou může člověk při solení získat v množství blízkém doporučenému.
0,7-2 mg/g zinek Tzn. v 1 gramu těchto solí je asi dvacetina až sedmina DDD 15 mg.
0-0,3 mg/g měď Tzn. v 1 gramu těchto solí měď není, nebo maximálně třetina až šestina DDD 1-2 mg.
0,19-0,34 µg/g chrom Tzn. v 1 gramu těchto solí je množství Cr zanedbatelné k doporučeným 150-300 µg denně.
0,02-0,1 µg/g olovo Předepsané limity olova v různých potravinách se pohybují v rozsahu 0,1 až několik mg/kg, takže osolení 1 kg potravin jedním gramem takovéto soli představuje z pohledu těchto doporučení zanedbatelné riziko.
ZDROJ:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Him%C3%A1lajsk%C3%A1_s%C5%AFl
