OČKOVÁNÍ -LÉK A NEBO JED?
Očkování – lék či jed?
Martina Plocková nabízí jiný pohled na rizika a přínos očkování dětí
Rychnovsko - Celá desetiletí bylo očkování dětí vnímáno jednoznačně pozitivně. O odvrácené straně tohoto tématu přednáší Martina Plocková, která své přednášky směřuje především rodičům. Další z nich se bude konat ve středu 4. dubna v Mateřském centru Brouček v Solnici od 16 hodin. Kontaktovat ji můžete také v Rychnově nad Kněžnou v sídle o. s. Orion, sdružení rodičů a přátel handicapovaných dětí, kde pracuje.
Zátěž versus přínos
Jedním z rodičů, kteří si nepřejí vakcinaci svého potomka v běžném očkovacím režimu v ČR, je Roman Jirsa z Rychnova nad Kněžnou. „Myslím si, že očkování je dobrá věc, ale ne v té formě, jak je u nás běžné. Nelíbí se mi, když se má tříměsíční organismus vyrovnávat s účinky šestisložkové vakcíny (hexavakcína). Myslím si, že je to na tak malé dítě neúměrná zátěž. S jednou z chorob, proti které se očkuje, navíc nemá miminko žádnou možnost se setkat - hepatitida typu B se přenáší krví a pohlavním stykem.“
Čtete příbalový leták?
Studiu odborných publikací týkajících se problematiky očkování se Martina Plocková věnuje přes deset let a zajímat se o ni začala díky zkušenosti se svým synem. „Mám potřebu informovat své okolí o rizicích, která při očkování hrozí. Motivací k pořádání přednášek jsou pro mne také osobní příběhy rodičů, které mají postižené dítě nebo kterým dítě po očkování dokonce zemřelo,“ říká Plocková. Rodiče často totiž považují reklamní letáky k očkovacím vakcínám za relevantní a objektivní informace, aniž by vůbec četli příbalový leták vakcíny, kterou lékař vpraví do organismu jejich dětí. Taková důvěra v systém zdravotní péče, která má děti léčit a ochraňovat, podle Plockové však není na místě: „Je mnoho dostupných informací, které potvrzují, že očkování je velmi rizikový zásah do organismu. Informace o očkování, které jsou v médiích a které dostanete od lékaře, jsou mírně řečeno nepřesné, někdy dokonce lživé.“
Očkovat lze jen zcela zdravé děti
Na co by si tedy rodiče měli hlavně dát pozor? „Rodiče by se měli sami zajímat o dostupné informace, pozorovat své děti před očkováním a po očkování, nahlašovat všechny změny ve zdravotním stavu lékaři a klást si otázku, co je pro jejich dítě dobré a co ne.“
Martina Plocková zpochybňuje pozitivní přínos nejen nadstandardního, ale i povinného očkovacího režimu v ČR: „Pokud budeme poslušně vodit děti na očkování jenom proto, že je to povinné, tak se ptám, co bude povinné v budoucnu, když se dnes neozveme?“
Co riskujeme odmítnutím očkování?
Na dříve konaných setkáních s rodiči odpovídá nejčastěji na dotaz, zda nehrozí úmrtí na nemoce, proti kterým se běžně očkuje. Také hovoří o knižních titulech, zajímavých pro ty, kdo se zajímají o bezpečnost a složení vakcín. Autorkou, publikující v Česku odbornou literaturu na téma rizik a přínosu očkování, je Anna Strunecká.
Práva rodičů
Důležitý je také právní aspekt rozhodnutí nenechat své dítě očkovat podle povinného očkoacího kalendáře v ČR. Počátkem dubna nabývá účinnosti zákon o zdravotních službách. Co to znamená pro rodiče dětí odmítajících očkování, zodpověděla Zuzana Candigliota, právnička z o.s. Liga lidských práv: „Stručně řečeno - od 1. 4. rodičům nehrozí nic nového, stále platí, že pediatr nesmí sám z vlastní iniciativy rodinu hlásit na hygienu, dále, že může rodinu nahlásit na orgán sociálně právní ochrany dětí, pokud neočkování vyhodnotí jako možné zanedbávání (někteří pediatři to dělají, někteří ne). V případě takového nahlášení od tohoto orgánu hrozí maximálně to, že budou chtít zjistit postoj rodičů a budou apelovat na očkování, což je jediná věc, co také mohou dělat, ale rozhodnutí bude stále na rodičích. Podle stanoviska ombudsmana už před deseti lety je nepřijatelný jakýkoliv nátlak na rodiče nebo dokonce vyhrožování odebráním dítěte apod.
V případě odmítnutí očkování by si měl pediatr od rodičů vyžádat negativní revers. Rodiče by měli rozhodně uvést, jaké mají důvody k neočkování. Ústavní soud řekl, že např. přesvědčení nebo víra rodičů může být výjimečně důvodem k neočkování a k tomu, aby vůči rodičům nebyly uplatněny sankce.“
Iva Růžičková, redaktorka Rychnovského deníku
