ZINEK -KLÍČ K SUPERIMUNITĚ
Jeden lékař kdysi napsal, že kdybychom chtěli přidělit k antickým bohům minerály, zinek by patřil k Diovi.
Zinek je superhrdinou a ochráncem imunitního systému, chrání nás proti vnějším vetřelců a je v podstatě zapleten do každé ochrany proti infekcím. Jestli se chcete rychleji uzdravit z rýmy (dle výzkumů zkracuje její trvání až o 50%), z nachlazení a nebo ze zánětu dýchacích cest (působí totiž jako antivirotikum) dopřejte si přiměřenou dávku zinku. Denní doporučená dávka je 11 mg denně.
Zinek se nachází v každé buňce našeho těla a je klíčovým faktorem pro více jak 300 enzymatických reakcí. Upřímně řečeno, bez zinku bychom nepřežili. Pomáhá totiž nejen s imunitou, ale také v procesu vývoje a růstu. Spolupodílí se i na obnově poškozených tkání a podporuje hojení ran.
Zinek je mimo jiné velmi důležitým činitelem při aktivaci důležitých bílých krvinek (T- lymfocytů), při jeho nedostatku a následném doplnění se jejich počet v krvi začne zvyšovat, Tím jsme lépe připraveni na případný boj s infekcí.
Zinek je po železe druhý nejdůležitější stopový prvek, kov, nutný pro růst a reprodukci. Je kofaktorem mnoha metaloenzymů, je součástí insulinu, hormonů hypofýzy, účastní se proteosyntézy (stavby bíkovin v těle).
Na nedostatek reagují enzymy poklesem aktivity, to se projevuje špatným hojením ran, šeroslepostí, defekty v imunitě, snížením ostrosti chuti, nechutenstvím, zpomalením růstu, poruchami gastrointestinálního a nervového systému. Vstřebává se v duodenu regulovaným procesem.
Je nezbytný pro stabilizaci RNA, DNA a ribozomů (viz též Zinkové prsty), je přítomný v řadě transkripčních faktorů, stabilizuje některé komplexy hormonů. Důležité jsou i jeho účinky detoxikační, snižuje toxický účinek olova a kadmia. Zn je významný pro vývoj a správnou gonadální funkci u mužů, ovlivňuje spermatogenezi a produkci testosteronu. Bez Zn se stává neaktivní hormon thymu thymulin.
Zinek je resorbován v tenkém střevě prostou difuzí a dále cestou specifických ligandů, jako je histidin, cystin a prostaglandiny, které umožňují vstup Zn do buněk střevní sliznice.
Zinek je transportován do jater a odtud je dále uvolňován (biologický poločas Zn v játrech je 12,5 dne) do cirkulace. Vychytávání Zn centrálním nervovým systémem a kostmi je relativně pomalé, rychlejší obrat vykazují erytrocyty a svaly, nejrychlejší pankreas, játra, ledviny a slezina. Neexistuje specifické místo, které by sloužilo jako zásobní.
Acrodermatis enteropathica je geneticky podmíněná porucha resorpce Zn. Získaná deficience nastává při malnutrici (nedostatečný příjem potravy). Akutní otrava způsobuje průjem, zvracení, nevolnost, svalové bolesti, horečku.
Zdroje ze stravy:
Biologicky dostupný Zn poskytuje hlavně maso (nejvíce zvěřina), adsorpci kromě masa podporují především mořské ryby, játra, nebo vejce, adsorpci zinku inhibují vlákniny, zelenina, celozrnná strava (přestože obsahují Zn, je tento biologicky nedostupný).
Toxicita
Toxicita Zn je nízká a k předávkování dochází pouze výjimečně. Typickými příznaky akutní otravy Zn jsou bolest v epigastriu, průjem, nevolnost, zvracení. Při dlouhodobě zvýšeném příjmu Zn dochází k indukci sekundární karence mědi a snížení koncentrace HDL. Dlouhodobý nadměrný přívod Zn snižuje vstřebávání fosfátů, způsobuje anémii a poruchy funkce trávicího traktu.
Akutní a chronické otravy Zn jsou popsány jako choroby z povolání při vdechování par nebo prachu kovového Zn:
a) Horečka ze zinkových par u slévačů kovů; do 4-8 hod po expozici se objevuje kovová chuť v ústech, dráždivý kašel, bolesti svalů a hlavy, zvracení, třesavka; za 10-12 hod je horečka 39-40 oC, pocení, spánek, laboratorně proteinurie, glykosurie, leukocytóza. Podobný obraz mohou vyvolat kadmium, magnezium a méně často aluminium, železo, mangan, nikl, antimon. Předpokládá se tvorba komplexu Zn s bílkovinami v alveolech nebo plazmě.
b) Podráždění dýchacích cest, bronchopneumonie až edém plic s přechodem do fibrózy při inhalaci chloridu zinečnatého.
c) Kožní ulcerace při místním působení chloridu zinečnatého.
d) Podráždění sliznice zažívacího traktu se zvracením, průjmy, křečemi v nadbřišku, krvácením ze žaludečních erozí, vyššími transaminázami a lipázami po požití soli Zn.
e) Letargie a nejistá chůze po požití kovového Zn.
f) Alergická kožní dermatitida po aplikaci Zn-2-pyridin- thiol-1-oxidu.
Zdroj Info:
https://www.krevnicentrum.cz/laboratorni-prirucka/_LP_03170-L0000002.htm
