KAŽDÁ NEMOC JE VÝZVA K TRANSFORMACI

Dnes se s Vámi podělím o svoji úvahu, kterou jsem musela vypracovat pro profesora kognitivní psychologie. Zadání znělo zhruba následovně: Jak by se dal vysvětlit posun chutí u dospělých k výrazným chutím. Jak je možné, že jídla, kterých by se pro svoji výraznou chuť děti pravděpodobně ani nedotkly, tak my dospělí je naopak vyhledáváme a upřednostňujeme?

PS: Rozsah práce měl svá časová i rozsahová omezení (minimálně ½ , maximáně celá A4), požadována byla opora hypotézy v odborné literatuře a plusem je vlastní, kreativní přístup k dané problematice. A tak jsem to pojala po svém, tedy následujícím způsobem:

JSME TÍM, CO JÍME

Známý slogan tvrdí, že jsme tím, co jíme. Dalo by se to chápat nejen fyzicky, ale i psychicky. V průběhu života se u lidí preference jídel a chutí skutečně mění. Většina dětí výrazná jídla odmítá, což je pochopitelné i z fyziologického důvodu. Mají totiž třikrát více chuťových buněk než dospělí, tudíž jakoukoliv chuť vnímají intenzivněji. U dospělých je celá záležitost chuťové preference už mnohem komplexnější.

Osobně jsem zastánce hypotézy, že chutě souvisejí s emocemi, a to více než si myslíme. Naše velmi osobní postoje k jídlu lze vysvětlit mimo jiné tím, že „jídlo je – krom dýchání – nejintenzivnějším kontaktem s vnějším prostředím, jejž člověk prožívá i psychicky“ (V.Dvořáková-Janů, 1999, s. 59-60). Z toho vyplývá, že preference chutí do vysoké míry souvisí s duševními ději, a to v průběhu celého lidského života.

Jídlo má pro psychiku člověka navíc vždy důležitý emocionální význam. Vždyť už u novorozenců je krmení spojeno s bezpečnou náručí matky a emocionální jistotou. Což potvrzuje další tvrzení, že „každé jídlo resp. jeho obliba souvisí s konkrétní emocí“ (D.Virtue, 2012, s.24). Intuitivně tak toužíme a preferujeme právě taková jídla, která mají kýžený emocionální efekt. Mnozí lidé skutečně konzumují kávu a alkohol nikoli proto, jak tyto nápoje chutnají, ale především proto, jak se po nich cítí. Jinak řečeno slovy klasika: „Za trochu lásky šel bych..“ ..třeba pro čokoládový dort.

Nastíněnou emocionální hypotézu potvrzují další výzkumy, které se zabývaly vztahem mezi výběrem jídla a typem osobnosti. Dr. Alan Hirsch v nich došel k závěru, že „pokud má člověk narušené sebevědomí, volí buď nezdravé, nebo nepříliš chutné pokrmy“(Hirsch, 2003).

Jako je jedinečný každý člověk, tak jsou jedinečné jeho preference chutí. Tělo i mysl nám prostřednictvím preferovaných jídel skutečně vysílají své signály. Je jen na nás naučit se v nich správně číst.

Autorka: Andrea Kindermann, publikováno říjen 2019

Zdroje literatury:

V.Dvořáková-Janů: LIDÉ A JÍDLO, vyd. 1. Praha: ISV nakladatelství, 1999

A. Hirsch: ŘEKNI MI,CO JÍŠ.. (..a já ti řeknu, jaký jsi),vyd. 1. Praha: Ikar, 2003

D.Virtue: V ZAJETÍ JÍDLA, vyd.1., Praha Synergie Publishing, SE, 2012