KAŽDÁ NEMOC JE VÝZVA K TRANSFORMACI

Některé omyly související s chápáním kolektivní imunity:

1. Kolektivní imunita je vlastnost populace, ze které mají prospěch pouze osoby nechráněné (příjemci). Chráněným osobám (poskytovatelé) je kolektivní imunita zcela neužitečná.
2. Význam kolektivní imunity proto logicky klesá s klesajícím počtem nechráněných jedinců v populaci, protože pouze tito z ní profitují. Pokud by v populaci bylo 100% protilátkami chráněných jedinců, kolektivní imunita by prakticky přestala existovat, respektive bylo by zcela neužitečné ji rozlišovat a uvažovat.
3. Proto vždy existuje na křivce rostoucího počtu očkovaných jedinců v populaci bod optimální kolektivní imunity, a to ještě rozhodně před dosažením 100% ochrany populace. Dosažení vyššího procenta chráněných jedinců význam kolektivní imunity již poté umenšuje.
4. Kolektivní imunita v žádném případě neznamená stav, kdy nemoc v populaci vůbec nemůže vzniknout.
5. Rozlišovat kolektivní imunitu na úrovni velmi malých populací (kolektivů; skupin) je naprostý epidemiologický nesmysl, pokud tyto malé populace jsou obklopeny a jejich členové jsou v kontaktu s velkým počtem jiných jednotlivců, kteří do této populace nepatří. Povídat si o kolektivní imunitě malé populace může mít smysl v případě izolovaného ostrova, ale nikoliv ve vztahu k jedné mateřské školce nebo dětskému táboru v ČR.
6. Realita kolektivní imunity je taková, že tato bude v populaci poměrně nízká, a to i při 100% proočkovanosti dětské populace. Pokud započítáme % primárního selhání vakcín + postupný pokles protilátek v čase + antigenní změny bakterií a virů a jejich obměny v populaci (tzv. pool), je nutné si přiznat, že účinně chráněná část populace bude vždy výrazně nižší než populace, kterou lze úředně označit za očkovanou. To na druhé straně vysvětluje, proč názory, které chtějí dosáhnout co nejvyšší proočkovanosti, jsou v podstatě správné. Je totiž otázkou, zda i maximální proočkovanost je vůbec schopna zajistit onu 65–68 % chráněnou část populace, která se dříve udávala jako hranice pro „dosažení kolektivní imunity“.
7. Kolektivní imunita populace úzce souvisí se způsobem distribuce nechráněných jedinců mezi chráněnými. Pokud populaci v ČR, ve které bude modelově 80 % chráněných, a 20 % nechráněných jedinců, rozdělíme uvnitř státu na dva díly, kdy 20 % nechráněných bude žít na Severní Moravě a zbylých 80% všude jinde, bude kolektivní imunita naprosto mizivá až zanedbatelná. Pro maximální efekt kolektivní imunity je nezbytné, aby nechránění jedinci byli naopak obklopeni těmi chráněnými. Účinek kolektivní imunity v jakékoliv populaci je maximální právě tehdy, pokud jsou nechránění jedinci v této populaci rovnoměrně distribuování a nevytvářejí nám „nechráněná hnízda“ a početnější „nechráněné komunity“.

Co je důležité z výše uvedeného? Velmi podstatné je si uvědomit, že pro hodnotu kolektivní imunity v ČR je úplně jedno, kde se nám neočkované děti právě konkrétně vyskytují. Je úplně jedno, jestli jsou v mateřské školce, doma, v kině, na táboře, v hale, u babičky, na výletě nebo na bazéně. Pro kolektivní imunitu je především dobře, pokud „jsou všude“, a to pokud možno rovnoměrně. Jakákoliv opatření, která svými separačními účinky naopak vytvářejí a podporují vznik „nechráněných hnízd“, jsou špatná opatření pro kolektivní imunitu.

Pokud už někde nějaké neočkované děti jsou, tak separačním opatřením, kterým je nevpustíme do školky nebo na dětský tábor, neuděláme s kolektivní imunitou v ČR vůbec nic, nebo rozhodně vůbec nic dobrého.

Pokud už někde nějaké neočkované děti v ČR jsou, můžeme kolektivní imunitu zlepšit jedině tím, že takové děti buď zavřeme na vždy do sklepa, deportujeme je na Tchaj-wan, zabijeme je (omlouvám se, ale je to tak) – nebo je naočkujeme. Pokud nic z toho ale neuděláme, poté je vysoce rozumné (a také jediné správné) tyto neočkované děti ničím neseparovat od těch ostatních, ať jsou všude a hlavně rovnoměrně.