KAŽDÁ NEMOC JE VÝZVA K TRANSFORMACI

Dobrý večer,

s těmi soudy je to tak, že lékař by měl hlásit soudu, pokud:
1) se mu nepodaří získat souhlas obou rodičů a jde o zdravotní službu,
která může podstatným způsobem negativně ovlivnit zdravotní stav nebo
kvalitu života dítěte,
2) pokud je názor rodičů v rozporu s názorem dítěte.

U očkování přichází v úvahu první možnost, a to v případě, kdy buď jeden
z rodičů s očkováním souhlasí a druhý ne, nebo též v případě, kdy jeden
z rodičů (typicky matka) s očkováním nesouhlasí a druhý rodič je
nedosažitelný (pobyt v zahraničí, nezájem o dítě, neznámý pobyt apod.).
Ministerstvo zdravotnictví ovšem vydalo výklad, podle kterého povinné
očkování nepatří mezi výkony, které mohou podstatným způsobem negativně
ovlivnit dítě, což je sice nesmysl, ale je možné, že někteří pediatři na
základě toho nebudou vyžadovat souhlas obou rodičů. Je ovšem možné, že
se tyto případy skutečně dostanou před soud a podle právní úpravy by měl
soud ustanovit dítěti opatrovníka. Sice není výslovně stanoveno, co ten
opatrovník bude dělat. Lze ale předpokládat, že to bude nějaká paní ze
sociálky, která buď dá a nebo nedá souhlas se zákrokem. Takový případný
souhlas s očkováním ze strany takové paní není nijak vykonatelný,
protože nejde o exekuční titul (s možností za pomoci exekutora odebrat
dítě a naočkovat ho) a zároveň ustanovení opatrovníka neznamená omezení
rodičovské zodpovědnosti. Tudíž stačí, aby prostě rodič opatrovníka
ignoroval a nedostavil se s dítětem k očkování. Teprve kdyby opatrovník
chtěl vynutit svoje rozhodnutí, pak by o tom musel rozhodovat soud a zde
by rodič mohl plně argumentovat svým právem z důvodu přesvědčení
odmítnout očkování a odkazovat na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci
očkování.

Zuzana Candigliota
PRÁVNIČKA LIGY ZA LIDSKÁ PRÁVA