NEJSEM PROTI IMUNIZACI, JSEM PROTI VAKCINACI
Očkování, tak jak je v současné době v západních zemích prováděno, může způsobovat zásadní problémy.
Oficiální medicína stojí proti často jen intuitivním pocitům rodičů a léčitelů, že něco je zásadně špatně. Argumenty obou stran se často míjejí. Kritikům očkování chyběly vědecké informace, které by narušily mýty hlásané oficiální medicínou. Vidíme, že lékaři často trpí jakousi slepou skvrnou, jakoby nechtěli vidět, přestože důkazů a studií prokazujících jak realitu poškození, tak jeho mechanismus, stále přibývá.
Očkování vzniklo jako dobrá myšlenka se snahou ochránit lidi před velmi nebezpečnými nemocemi. Bohužel se obsah vakcín i praxe během historie natolik proměnily, že je stále obtížnější ve vakcínách vidět dobro a prospěch. Spíše se zdá, že v rozvinutých zemích převažují negativa nad pozitivy.
Osobně si myslím, že současná praxe očkování všech dětí v raném věku, automaticky, bez výběru, jen s velmi úzce vymezenými kontraindikacemi, je prostě a jednoduše riskantní a produkuje generaci dětí s oslabeným imunitním systémem a poruchami nervového vývoje. Mechanismus, jak a proč k tomu dochází, je podrobně popsán, je založen na pracích mnoha vědců, je konzistentní a na více úrovních poskytuje logicky související vysvětlení všech projevů postvakcinačního syndromu. Jde o fenomén imunoexcitotoxicity.
Naše děti nejsou zdravější, než jsme byli my, naopak. Musíme si klást otázku, jestli výměna spalniček, zarděnek, ale i černého kašle za alergie, astma, hyperaktivitu, dyslexii a autismus byla skutečně výhodná. Každý se bojíme něčeho jiného, někdo nechce riskovat akutní nemoc, jiný se bojí dlouhodobých následků. Protože ale jistota neexistuje, každé rozhodnutí s sebou nese riziko, měli by rodiče mít právo vybrat si, co chtějí u svých dětí riskovat.
Naštěstí existuje naděje i pro velmi poškozené děti. Kromě terapie je ale nutné celkově přehodnotit vztah ke zdraví a názor na nemoc. Celkově ozdravit životní styl, spoléhat na přirozené regulační mechanismy, zdravý rozum, naučit se odpovědnosti sám za sebe, nespoléhat se slepě na moderní medicínu a uvědomit si, že zdraví se nerovná nepřítomnost příznaků, ale naopak je to schopnost adekvátně reagovat!
