Jdi na obsah Jdi na menu

NAŠE GENY SE V PRŮBĚHU ŽIVOTA MĚNÍ, PODLE PODMÍNEK, KTERÝM JSOU VYSTAVENY.

9. 10. 2020
Vždycky mne překvapuje tvrzení, že to jak jsme na tom se zdravím, určují naše geny. Asi to také znáte, typické hlášky: 'My to máme v rodině. Babička to také měla." Ano, my to máme v rodině, ale ve většině případů nikoli na bázi DNA.
 
Náš život a zdraví zdaleka neřídí naše genetická výbava jako daleko více to, jakému působení prostředí jsme aktuálně vystavení (nová vědecká zjištění jsou základem oboru Epigentiky).
 
Epigenetika se zabývá faktory ovlivňujícími tzv. genovou expresi, tedy tím, které geny se aktivně zapojí do procesu řízení buněčného vývoje. Jednoduše řečeno v našich buňkách se ze všech přítomných genů v určitý okamžik jen některé geny aktivují (zapnou) a některé naopak deaktivují (vypnout). A dle spuštěných buněčných programů se to pak ve výsledku vše projevuje navenek.
 
To laicky řečeno znamená, že není rozhodující kombinace našich genů, ale především to, které geny jsou v našem těle zrovna zapnuté. Můžu mít genetickou dispozici po rodičích stát se super-sportovcem, ale pokud se ty správné geny neaktivují, zůstanu bohužel průměrňákem navzdory mému genetickému superdědictví.
 
Je to jako když byste v počítači měli super programy, které si však nikdy nespustíte. Takový notebook by vám byl, víte na co. V našem těle je to podobné, projeví se jen to, co se v buňkách aktivuje. Tohle bohužel propagátoři zastaralé genové teorie často vůbec netuší. A co z toho všeho na konec vyplývá?
 
No především to, že máme svoje zdraví a vlastně i životní kvalitu z velké části ve svých rukách. Jde totiž jen o to, jaké prostředí našim buňkám poskytneme. A tím prostředí je myšleno úplně vše kolem nás. Tedy jakým způsobem myslíme, co jíme, s jakými lidmi se stýkáme, zda sportujeme, co čteme za zprávy, jakou hudbu posloucháme, jak spíme, jak mluvíme, jaké okolní programy pronikají do našeho podvědomí, atd. Tady jde o celý náš komplexní životní styl.
 
Ale vlastně nejenom náš, také naších dětí, které dle tohoto programu také fungují (to je podstata výše uvedeného tvrzení "máme to v rodině") tzn. to my ovlivňujeme (ač kolikrát nevědomě) co se na buněčné úrovni nakonec v těle spustí a nebo zasekne. Ano, i za tohle jsme my rodiče během vývoje dětí odpovědni. Málokdo si to však připustí.
 
Takže až se zase někdo někde bude vymlouvat na geny tak mu to prosím vůbec "nežerte".. a s úsměvem si myslete své. Vy totiž už teď víte, jak to uvnitř nás vlastně opravdu funguje.
 
Přeji nám všem překrásný víkend. A hlavně co nejpřínosnější každodenní životní styl. Vždyť na tom závisí projevy (aktivace) naší DNA. S radostí v srdci pozdravy posílá Andy, autorka alternativního blogu www.superimunita.cz
 
na facebooku mne najdete zde:https://www.facebook.com/kindermann.andrea/
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář