Jdi na obsah Jdi na menu

KDEPAK ASI LEŽÍ SKUTEČNÉ CENTRUM NAŠICH EMOCÍ?

2. 7. 2020

Skutečným centrem našich emocí není hlava a vlastně ani to pověstné srdíčko. Faktickým místem, kde prožíváme to, co cítíme, je oblast našeho břicha. Tady zažíváme téměř na vlastní kůži ty nejsilnější emoce.. strach, zlost, vzrušení, ale i lásku. 

Kdo by neznal pověstné "motýlky v bříšku". A nebo svírání žaludku strachem. Často také nedokážeme v životě něco "strávit" a nebo "spolknout". Někdy nás druzí doslova krmí lží a občas býváme hladový po lásce. O tom, že máme někoho plně zuby, ani nemluvě.

 

2020-07-02.jpg
Naše útroby jsou skutečným pojítkem mezi tím, co se nám děje a jak to prožíváme. 

A tak nejednou jsme posedlí touhou po něčem, co nás zasytí a přinese nám vytoužené vysvobození, cítit se už konečně lépe. Klidněji. Bezpečněji. Sebevědoměji.

Stačí, aby člověk prozradil po jakém jídle neskutečně prahne (v mém případě je to tekutá hustá čokoláda), aby na sebe prozradil skryté emoční strádání (v mém případě bažení po lásce a touha po dobrém vztahu).
A to platí i v případě naprostého odpírání jídla (časté u duševní poruchy mentální anorexie).

Přiznejme si své (ne)chutě i emoce, protože díky tomu poznáme svou vnitřní pravdu. Pravda osvobozuje, ale nejdříve nás obvykle pěkně nakrne. Ano, pravda bolí.. jenže právě tak poznáme, že je to pravda. A jen díky tomu můžeme žít bez přetvářky, ve své skutečné podstatě, alespoň sami před sebou..

A tak chceme-li vyřešit svoje vnitřní problémy zaměřme se třeba i na to, po čem v jídle toužíme. Buďme sami k sobě upřímní a poznejme své skutečný emoční hládeček..
Poznejme s láskou sami sebe.

Krásné dny přeje všem Andy, na cestě za poznáním 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář