Jdi na obsah Jdi na menu

JAK POMOCI NAŠIM PUBERŤÁKŮM KONEČNĚ DOSPĚT?

22. 2. 2020

Lidé obvykle žijí v jedné veliké lži, že nejsou součástí přírody. Paradoxně spoustu věcí pochopíme až když se vrátíme zpět, zpět ke svým kořenům pramenícím v přírodě. A v takových chvílích přijde v životě jedná zásadní otázka. Kdo jsem vlastně já?

Nedávno jsem shlédla dokument LOST BORDERS (ztracené hranice), který se zabýval symbolickým přechodovým rituálem mezi dětstvím a dospělostí. Jeho součástí byla výzva přežití 3 dnů v horách o úplné samotě, bez jídla, bez mobilu, bez rodičů, sami, pouze se spacákem a zásobou vody.

Američtí teenagery dobrovolně procházeli takovou zkouškou jako symbolické uzavření jejich dětství a s touhou po nalezení své pravé podstaty. Hustá zkušenost pro dospělého natož pro hýčkaného adolescenta.A oni to dali. A také se změnili.

Dokument plný emocionálních okamžiků mi pomohl uvědomit si, že něco takového naše děti tady u nás vůbec nemají.. nemají možnost symbolicky ukončit jednu etapu svého života, moci opustit své dětské já a znovu se zrodit s novou a silnější identitou. Jako bájný pták Phoenix.. jak výstižně pro tenhle nelehký čas dospívání.

A tak ty naše děti dělají věci bizarní, totálně na hraně (někdy až za tou pomyslnou hranicí), aby našly sami sebe.. a my dospělý jim vůbec nerozumíme. Nechápeme, co to s sebou provádějí, lamentujeme a vracíme je do jejich dětských pokojíčků s očekáváním, že budou jako dřív, ale to nejde. Už nikdy nebudou jako dřív, už nikdy nebudou ty naše malé holčičky a chlapečkové. My je musíme nechat dojít sami k sobě.

K tomu, aby "skoro dospěláci" pochopili, kdo vlastně jsou, potřebují tu zimu, hlad, samotu i nepohodlí.. jak jinak se odtrhnout od věčných "zabavovačů" pozornosti (od mobilů, rodičů,učení..), díky kterým nemají ani chvilku myslet sami na sebe a hlavně uvědomit si kým skutečně jsou? Oni jsou jako lodě a rodiče jako bezpečné přístavy, ale co je smyslem hotové lodi?

Takové (kontrolované) nepohodlí tam venku, být sám, hladovej a v zimě, je pro hýčkané dítě ideálním ventilem skrytých pocitů vnitřní bolesti (že si jich za ty roky už nasbírali) , je to ideální příležitost začít vést svůj vlastní vnitřní dialog, který dá příležitost poznat opravdovou vnitřní sílu i své (zatím nevědomé) možnosti.

To všechno pro to jediné, aby mohli být konečně už SAMI SEBOU (ne hlasem rodiče či jiné autority).

Dopřejme jim tedy patřičný přechodový rituál, symbolické rozloučení s dětstvím, jinak si oni sami budou hledat vlastni (často šílené) způsoby jak konečně dospět. To je zákon života.

Přátelé totiž jenom život sám nás může změnit. Krásné dny přeje všem Andy, filozofka

více o mne najdete na mém facebooku zde: https://www.facebook.com/kindermann.andrea

Budu se tam na vás těšit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář