Jdi na obsah Jdi na menu

CO MI ZÁSADNĚ ZMĚNILO ŽIVOT?

11. 7. 2021

Můj příběh je dokonalým příkladem toho, jak vypadá život člověka, který důsledkům vesmírného zákonu vděčnosti prakticky vůbec nerozumí.. (teorie jsem znala až až).

Vlastně ještě před pár lety mi bohužel nebylo nic dost dobrý. Moje rodina, práce, moje tělo, peníze, bydlení.. všechno mi přišlo tak nějak "nic moc". A to jsem měla prosím všechno, co si jen dovedete v ideálním životě normální české holky představit včetně mnoha úspěšných veřejných aktivit.

Prostě jsem, nevím proč, měla pocit, že jsem asi prokletá a přitahuji jen těžkosti, protože má životní cesta je samý boj, překážky a také pády.

Na druhou stranu nebylo divu, že jsem se potýkala ve všech oblastech s tolika problémy, starostmi, negativitou i konflikty, když se v mé mysli promítalo tolik osobní nespokojenosti navzdory realitě blahobytu.

Pravdou je, že uvnitř sebe jsem vůbec nebyla vděčným člověkem. A vypuštění slova "děkuji", kterým jsem naštěstí nikdy nešetřila, ze mne však vděčnějšího člověka rozhodně neudělalo.

Svým způsobem jsem vůbec nežila, jen přežívala od úkolu k úkolu. Sotva jsem vyřešila jednu věc, objevila se hned další. Jen existování bez pocitů radosti z běžného života (možná to také znáte).

Jednou jsem takhle zase ležela o víkendu v posteli, naštvaná jak "prase". Utápěla jsem se ve svých myšlenkách, jak jsem člověk k ničemu a že nic neumím a nic se mi nedaří, s pocitem, že můj život vlastně za nic nestojí.

A přitom jsem zírala před sebe respektive na svoji knihovnu, kterou mám přímo naproti posteli. V tom mém depresivním rozjímání mne nečekaně zarazila jedna vyčnívající kniha. Bylo to "Kouzlo' od Rhondy Byrne autorky ještě známější knihy Tajemství a nově vydaného Největšího tajemství. Ty první dvě jsem už kdysi dávno přečetla, ale evidentně jsem si z toho dlouhodobě nic k srdci nevzala.

A tak jsem si tu knížku, o principech vděčnosti, z poličky vytáhla. Začetla jsem se znova do moudrých řádků a teprve až nyní to má duše začala vnímat a daleko lépe celé postupně chápat.

Pustila jsem se tedy do louskání myšlenek a každý den začala na vše aplikovat princip vděčnost s tím, že v té svojí covidové frustraci (z vývoje dění všude kolem nás), vlastně nemám co ztratit.

Takže:

- když v práci na mě vyjížděl šéf, v duchu jsem mu děkovala za skvělé lekce suverenity, kterou bych potřebovala sama posílit

- když mi z bytu nečekaně odešli za lepší nabídkou stálí nájemníci, při předávce jsem jim nejen poděkovala, že byli skvělí, ale dokonce jsem jim odpustila jeden nájem, za předčasné ukončenou smlouvu

-když jsem v zrcadle uviděla mnoho nových vrásek, prožila jsem totiž velmi náročné životní období studující samoživitelky, konečně jsem za ně poděkovala vesmíru, protože mi připomínají moudrost a zkušenost a díky čemuž jsem dnes nejen silnější, ale hlavně hrdá sama na sebe s jakou grácií jsem to všechno těžké sama s dítětem ustála.

Následkem uvedení tohohle nového přístupu vděčnosti do své reality se můj život začal nečekaně, rychle a zásadně měnit. Najednou jsem už nečelila tolika každodenním překážkám. Můj život se pomalu a jistě začali plnit spíše dobrými věcmi a zprávami.

Moje vztahy s druhými lidmi se začaly zlepšovat. V práci se to také uklidnilo. Z mojí tváře zmizely (díky Bohu) napětí i stres.

Navíc pocit vědomí toho kdo jsem (resp. vlastně nejsem) bylo bonusem a největší požehnání, poznání a také osvobození mé duše.

Díky tomu mne totiž tyhle hustý myšlenky vedoucí k bolestivým depkám opustily jak mávnutím kouzelného proutku, a to bez zásahu kohokoli či čehokoli zvenčí. Stačilo začít pozorovat své myšlenky, pocity a hlavně na pozadí běžící vědomí. Tak jednoduché to vlastně bylo.

Teď jsem si začala dokonce plnit další malý sen a po 16 letech veřejného psaní a blogování připravuji malou knihu (zápisky z deníků posledních let), která by měla všechny ty zajímavé příběhy a poznání z probuzeného resp. vědomého života poslat dál do světa. A to mne opravdu těší. Dělat něco, co dává smysl a hlavně to může pomoci a nebo inspirovat ke změně další lidské bytosti.

Díky kouzlu každodenní vděčnosti a poznání mé skutečné podstaty, jsem se také stala daleko šťastnějším člověkem, než jsem kdy vůbec považovala za možné. (Přestože nejsem milionářka a žiji naprosto obyčejným a hlavně daleko jednodušším životem).

Takže jestli je fakt něco, co mi totálně změnilo celý můj pohled na život, pak je to každodenní vytrvalost v přepínání svých myšlenek a stavů mysli na VDĚČNOST a uvědomění si svého VĚDOMÍ. Ano, nejsem tělem, nejsem ani svou myslí. Jsem nekonečná podstata, existence bez hranic. Stejně jako vy.

 

Milí přátelé, ze srdce vám děkuji, že jste dočetli až sem. Děkuji za vaši přízeň a sledování mých aktivit. Děkuji za vaše lajkování a sdílení mých zamyšlení v příspěvcích tady na fb, na Instagramu či přímo na mém blogu www.superimunita.cz

Moc si vážím vaší náklonnosti, přízně a věřím, že se společně zase posuneme skrz nové postřehy zase o level dál.

Prima léto přeje všem Andy, autorka na vědomé cestě životem

 

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář