ZDRAVÍ JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

Naše společnost si užívá takový blahobyt, že by to naším předkům vyrazilo dech. Jenže naše lékárničky jsou víc než kdykoli dříve totálně přeplněné.

Máme k dispozici bezpočet zařízení, techniky, vychytávek usnadňující život, šetřící čas i práci..a přesto jsme nikdy v historii netrpěli takovým nedostatkem času, tolika duševními problémy i pocity "pracovní" marnosti jako dnes.

Nezáleží na tom, v jakém oboru působíme, zda je člověk vůdcem v práci nebo "jen" doma, ve škole či si jen tak putuje světem. Důležité je umět jít do akce a svými činy inspirovat druhé. Aneb jak s oblibou ráda říkám: "Není nutné podnikat, občas stačí jen něco podniknout."

Příroda je ten nejlepší lék. Příroda nám dodává novou energii, redukuje stres, osvěžuje tělo i ducha.  Lesy prokazatelně zlepšují náladu, zeslabují vztek i agresivitu a zvyšují celkový pocit štěstí. Pohyb venku je nejrychlejší cesta jak se dostat do fyzické a duševní pohody i posílit imunitu.

Cestovat Pendolinem je fakt zážitek. Krajina za okýnkem přichází a mizí v rychlosti 220- 240 kilometrů v hodině. Takže se do své destinace dostávám rychleji než kdybych jela autem.

Je zajímavé, že přestože jsou vlaky SuperCity každé pondělí a pátek totálně vyprodané, přesto jsou pro ČD ztrátovou investicí. Ročně na nich prý prodělávají více jak půl miliardy korun. Škoda.

Asi každý zná slavné dílo "Božská komedie" od Danta Alighieriho z přelomu 13.století. K napsání ho inspiroval jediný okamžik lásky a díky jeho poezii přetrvává ten dávný okamžik až dodnes.

Ta chvíle nastala před rokem 1300, kdy se mladý Dante ocitl nedaleko půvabného středověkého mostu přes řeknu Arno ve Florencii. Právě tam si všiml mladé dívky jménem Beatrice, která na mostě stála. Když na ni pohlédl bylo to jako by spatřil věčnost.

Pravidelně se na svých poutích vydávám po stopách bohaté české historie.., protože člověk pro pochopení sebe i lidí, se kterými žije v jednom společenství, potřebuje pochopit minulost svého národa.

Historie nás učí, vede, orientuje v přítomnosti a předává hodnoty. Vlastně se díky poznávání minulosti učíme schopnosti nahlížet na svůj lid a hlavně se tak učí v kontextu běhu světa pochopeni skutečné podstaty člověka.

Také jste si všimli jakou moc mají naše vyslovená slova? Umí člověka pořádně povzbudit a nebo naopak strašně ponížit. Myslím si, že si fakt hodně lidí neuvědomuje jak právě výběrem svých slov a stylem komunikace skutečně působí na druhé.

Poprvé jsem se o Messnerovi dozvěděla téměř před 30lety. Tehdy jsem ještě nechápala proč je tak uctíván. Dnes je to pro mne významná ikona. Každé jeho vyprávění hltám a čekám jako hladový pes na další kousek. On sám je úkaz, porušující fyzické i psychické zákony lidstva..

Každý den věnuji pár okamžiků tomu, že si uvědomuji vděčnost za vše, co mám a co prožívám. Je to nejlepší terapie a současně protiváha neustálému tlaku médií, která nás přesvědčují prostřednictvím reklam, že nemáme dost věcí, nejsme dost bohatí či krásní a tak dále.

Vděčnost mne přivádí k oceňování přítomnosti, ať už je to v podobě úsměvu na tváři mé dcerky, v podobě vůně ranní kávy a nebo sluncem zalitý výhled na krásnou českou kotlinu.

Příroda nám dokáže pořádně „pročistit hlavu“. V dnešní době většina lidí výrazně přetěžuje svoji mysl, a to především prací u počítače, sledováním televize, průběžným kontrolováním telefonu i věčným brouzdáním po sociálních sítí. Přitom takový druh únavy ovlivňuje prakticky všechny oblasti našeho života.

Kdybych se měla vyjádřit, co nejvíce ve svém životě cítím za pocity, byla by to jednoznačně VDĚČNOST! Denně v duchu děkuji za možnost probudit se do klidného rána, děkuji za vodu i jídlo, pro které stačí jen natáhnout ruku. Děkuji za to, že třeba do práce nemusím chodit pěšky a ve svém volnu mohu dělat, co mě baví.

Všimli jste si jak každý člověk kolem sebe šíří své vlastní vibrace?

Máme-li špatnou náladu vyvoláváme chmury i u lidí kolem nás. Cítíme-li se plni energie přinášíme sílu i do života druhých. V podstatě jsme svému prostředí emocionálně nakažlivý.. Každý hledáme na své cestě osudu lásku a klid duše. A přitom láska a mír pramení z našeho vlastního srdce.

Není nic důležitějšího než naše zdraví.. v životě se přihodí člověku ledacos. Stává se, že někdy ty životní události fakt nejsou pod kontrolou, ale zcela jistě máme pod kontrolou naše reakce na dění kolem nás. Svobodně si můžeme vybrat jaký k čemu zaujmeme postoj.

Dnes jsem prožila neskutečný návrat v čase.. zastavila jsem se ve své bývalé práci a zažila jsem několik šoků.

Jestli jsem šťastná? Myslím, že ano. Mám nějaké problémy? Rozhodně!

Myslím, že pocit štěstí spočívá více v malých výhodách a potěšeních, která ke mně přicházejí každým dnem než v tom, co všechno mám či nemám.

Pro mne pocity štěstí pochází z daru žít dle vlastních hodnot, z volby být dobrým člověkem i snahy být ještě lepším.. žít se soucitem i štědrostí

Svět je přesně takový, za jaký ho pokládáme.. Když se vědomě rozhodneme vzít věci do vlastních rukou, když se vědomě rozhodneme, že mužem změnit běh osudu, pak můžeme svůj život přetvořit k obrazu svému. Netvrdím, že je to snadné, ale my v dnešní době můžeme téměř cokoli.

Okamžitě jakmile si sedneme, ustane elektrická aktivita ve svalech dolních končetin. Produkce enzymů, které pomáhají štěpit tuky poklesne v krvi o 90procent, po 2 hodinách sezení se hladina dobrého cholesterolu sníží o 20 procent..

Nemoci ze sezení si na nás vybírají svou daň a navíc nám to zvětšuje zadek. A to není vůbec nic, co bychom si přáli.

„Děti se mají vychovávat tak, aby se později nevlekly smutně životem a aby nenechaly všechny poklady a krásy světa shnít jen proto, že by k nim neznaly správný klíč.“ — Antoine de Saint-Exupéry

Jsem poutníkem života.. má životní putování a zkušenosti jsou pestré na nejrůznější směry i cesty osudu.

V životě netoužím po ničem kromě vnitřního růstu a sdílení téhle zkušenosti. Proto se učím v nejrůznějších oblastech a přitom zůstávám stále otevřená příležitostem života. Nejde mi o nic jiného než tvořit lepší dimenze našeho světa.

Vidím město veliké.., pravila kdysi bájná kněžna. Stověžatá, krásná a magická.. taková byla vnímána po celá staletí. Matka měst i srdce Evropy, takhle cítím Prahu já.

Procházím místa, která byla svědky více jak tisícileté historie naší země, jež zde jako v zrcadle odrážela osud našeho národa.

Nejdůležitější měna pro životní štěstí? Nejsou to peníze, ani postavení v práci. Jsou to naše vztahy!

Přesně tohle ovlivňuje naší životní spokojenost, osobní směrování a také zdraví. Buďme tedy na sebe milí, tolerantní a hlavně si ty svoje blízké s láskou hýčkejme..

Čas strávený s rodinou, s přáteli, na cestách nebo tím, co nás baví, nám dává energii. Umožňuje nám to zapomenout na pracovní problémy a relaxovat. Někdy se ovšem na tuto nezbytnou rovnováhu života až příliš často zapomíná.

Stres, horší výkonnost, narušené osobní vztahy, rodinné problémy i podlomené zdraví – to vše může "nečekaně" přijít, jestliže rovnováhu mezi prací a volným časem podceníme. A cena je to skutečně vysoká!

Život není černobílý. Život je dynamicky proces prolínající se všemi jeho sférami.. naše těla jsou produkty nejen genů, ale také našeho prostředí, našich rozhodnutí a hlavně myšlenkových procesů. I proto je fajn soustředit se na vědomé možnosti, které se nám nabízejí.

Už jste někdy také zažili zlomené srdce z lásky? A cítili jste přitom uvnitř sebe tu obrovskou bolest, jako kdyby se vaše srdce skutečně lámalo? Ten pocit nesídlí pouze v naší hlavě, prolíná se celým naším tělem a člověk kolikrát nemá sílu ani vstát z postele.., přestože jeho tělo i srdce jsou fakticky naprosto v pořádku (vím to, protože jsem si tím také kdysi prošla).

Všimli jste si jak nás dobré myšlenky a zážitky posilují a ty špatné nám jen berou sílu? Už dávný příběh traduje, že kterého vlka v sobě krmíme, ten s námi bude i žít.. Čemu dáme ve svém životu prostor, s tím rezonujeme, takový jsme a takový je pak i náš život. Jsem ráda, že mám tak skvělý domov.. jak vidíte, u nás nekrmíme vlky, u nás krmíme telátka.. :-)

V hloubi duše to víme. Je to jako instinkt, intuice nebo pocit, který se těžko popisuje. To niterné chápání krás i tajemství vesmíru. Něco, co sice souvisí s tímhle světem a současně ho totálně přesahuje.

Co se skrývá za tím pocitem, který se jen těžko vyjadřuje slovy? Jakože se díky přírodě cítíme tak jak se cítíme?
 

Než jsem pochopila fatální důležitosti spánku v mém životě, tak jsem vnímala svou opravdu vysokou potřebu spaní spíše jako "handykep".Takový pohled je naštěstí už pryč a myslím, že moci si dopřávat svou úžasnou, každodenní, spánkovou terapii je to nejlepší co mohu pro sebe, svou mysl i zdraví udělat.

Je fajn si držet správnou míru zdravého životního stylu. Tedy nekouřit, jíst střídmě, nepřehánět to s alkoholem a mít dost pohybu.. to všechno je fajn. Jenže k čemu jsou nám všechny tyhle skvělé postupy, když sami sebe každodenně vnitřně zanedbáváme, když sami sobě nevěnujeme dostatečně láskyplnou péči, když si každodenně sami sobě psychicky ubližujeme?

Ty největší myšlenky přicházejí když kráčíš.. prohlásil kdysi Nietzsche. To, že je chození perfektní prevence nemocí je už dnes docela známý fakt.

Co se však moc neví je, že se po delším ťapkání navíc dostavuje příjemný stav duševního uvolnění, dokonce i příliv neotřelých nápadů.

Takže jestli si chci zlepšit náladu, odbourat stres a srovnat si to v hlavě, nazouvám tenisky a vyrážím ven. To se pak ty myšlenky klubou na svět úplně sami. A jak to máte s chozením vy?

Nehledejme u druhých lásku, hledejme lásku sami v sobě. Nehledejme u druhých oporu, podporujme sami sebe. Nehledejme od druhých odpovědi na svoje otázky, zeptejme se sami sebe..