ZDRAVÍ JE TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ

Důležitější než naše tělo je naše psychika.Tělo duši poslouchá a právě podle ní se řídí. V našem těle se neděje nic náhodně. Žádná překážka ani nemoc člověka nepoloží pokud má vnitřní sílu. Pokud má jeho tělo energii se bránit (že mu to hlava kolikrát komplikuje). Autentická energie mysli i láska ❤️ umí doslova zázraky.

Moje rouška chrání Tebe, tvoje rouška chrání mě.. krásná a výstižná myšlenka. Kéž by bylo více takových, co nemyslí jen na sebe.

Vzpomínám si, když jsem se v práci kdysi chránila rouškou (příspěvek z roku 2018), protože na mě něco lezlo, tak jsem byla za exota. Dneska už nám s tou rouškou v práci do smíchu fakt nebylo.

Být spokojený sám s sebou, mít se opravdu rád, navzdory věku, váze či vzhledu… přátelé to je TO tajemství. Je potřeba zbavit se sebenenávisti, role oběti a vystoupit ze spirály své úzkostí. Mít strach nevadí, důležité je být v souladu se svým vnitřním já a jít si svou cestou, i kdyby trakaře padaly.

Žije-li člověk v souladu se svou duší, má ve svém životě vnitřně dobré pocity, třebaže se ho snaží  vnější okolnosti nějak potrápit. Každé naše rozhodnutí dnes určuje, jací budeme zítra. Rozhodnu-li se dnes být obětí, budu obětí i zítra. Když svůj postoj ke světu změním dnes, zítra uvidím úplně jinou realitu. Tak to na zemi prostě funguje.

V životě přicházejí chvíle, kdy se obrovskému stresu prostě nevyhneme (rozvod, vážná nemoc či smrt) a musíme tím těžkým údolím života nějak projít. Osobně si myslím, že právě v takové chvíli by člověk měl udělat pro sebe něco, co běžně nedělá.

Většina lidí svůj životní styl ve stresu ještě zhorší a tím si paradoxně ubližuje. Standardem bývá zvýšená míra alkoholu, cigarety, ponocování u počítače, tahy s kámoši po barech, minimální kvalitní spánek (lék číslo jedna na každý neduh). Ve stresu je cílem energii čerpat, ne jí ještě ztrácet.

Přátelé, přeji nám všem v tomto zvláštním období roku 2020 především sílu své duše.

Věnujme prosím čas i pozornost našim dětem (když už je máme nečekaně doma), procházkám v přírodě (když už se musíme vyhýbat hromadnýmu kontaktu s lidmi) a hlavně buďme především milující lidské bytosti (když už máme tu obrovskou energii svého ❤️).

Život není jednoduchý, já vím, ale když se máme s kým o své starosti podělit, dá se to zvládnout.

Marcus Aurelius, známý římský císař i filozof, autor slavných "Hovorů k sobě" napsal, že když nás něco rmoutí, v podstatě necítíme hořkost kvůli té věci samé, ale spíše kvůli tomu jak ji vnímáme. To však můžeme kdykoli změnit.Takže?

Kultivujme proud své pozornosti směrem, který nám pomáhá růst a rozvíjet se a na to ostatní (negativní, co nás ničí a táhne dolů) nehleďme, protože na každém okamžiku se dá najít něco dobrého, co je tam jen a jen pro nás.

Ať chceme či nechceme v našich životech se v čím dál větší míře objevují pilulky.. mám pocit, že jsou úplně všude. Vždyť už jeden z pěti dospělých bere léky na psychické potíže. Jejich spotřeba v Česku za posledních 10let vzrostla trojnásobně (antidepresiva u nás bere už přes 600 tisíc lidí). Ve Francii a Anglii prý takhle frčí už více jak třetina dospělých.To snad ani není možné!

Jestli si však my ostatní myslíme, že jsme téhle chemii pro mozek ušetřeni, tak vás musím zklamat, těmhle lékům bohužel neunikne nikdo. Rozbory a testy vodovodních sítí potvrzují, že jsou v ní stopy nejen antikoncepce, ale i antidepresiv. My jsme těmi nejrůznějšími léky, chtě nechtě, doslova zaplaveni.

Co nás dělá tím, čím jsme? Perfekní dokument o mozku, díl 2. The Brain with David Eagleman Dokumentární cyklus. Vydejte se spolu s tvůrci do hlubin lidského mozku. Poznejte jeho tajemství i způsob fungování.

https://www.youtube.com/watch?v=kqK_gBnfZPQ

Lidé obvykle žijí v jedné veliké lži, že nejsou součástí přírody. Paradoxně spoustu věcí pochopíme až když se vrátíme zpět, zpět ke svým kořenům pramenícím v přírodě. A v takových chvílích přijde v životě jedná zásadní otázka. Kdo jsem vlastně já?

Nedávno jsem shlédla dokument LOST BORDERS (ztracené hranice), který se zabýval symbolickým přechodovým rituálem mezi dětstvím a dospělostí. Jeho součástí byla výzva přežití 3 dnů v horách o úplné samotě, bez jídla, bez mobilu, bez rodičů, sami, pouze se spacákem a zásobou vody.

Mít svůj sen a jít po své cestě.. Když jdeme za tím, co nás baví, prožívané mnohem lepší život. Lidé, kteří dělají to, co mají rádi, jsou obvykle spokojenější než ti druzí, prostě proto, že následující své sny..nezávislé na tom, kolik jim je let či jak vypadají.

Stejně jako u auta, s prázdnou nádrží motor nenastartuje. Naše sny jsou palivem pro osobní cestu životem. Bez nich nelze dosáhnout žádných smysluplných a trvalých hodnot.

To, jak vnímáme svět je ovlivněno nejen  interpretací naší mysli, ale také tím, čím ty informace z venku přijímáme.. našimi smysly. A ty máme jako lidé na jednu stranu dost podobné (mechanismy na základě kterých fungují), na druhou stranu je máme individuálně citlivé (například vnímání barev je naprosto osobní záležitost, už proto, že tam venku žádné barvy, ale ani zvuky nejsou).

Už dávno jsem přišla na jeden prostý fakt, že ke štěstí nevede množství super věcí. Ke štěstí  vede množství super stráveného času. Štěstí je totiž všude kolem nás, stačí si jen najít čas, abychom ho mohli prožít. Slunce, voda, klid.. to dá sílu kdykoliv. Venku je taaaaak krásně!

Doufám, že všichni  jednoho dne zbohatnout, stanou se slavnými a získají vše, o čem kdy snili, aby už konečně zjistili, že to není odpověď.. protože dokud  se budeme pořád honit za těmi nesprávnymi věci, ty správné nikdy nedokáží dohnat nás.

Přeji všem dokonalý víkend. Andy, filozofka

Život každého člověka je nakonec stejně jen cestou k sobě samému. Často až po dlouhé době odhalíme, co je to ve skutečnosti za ohromnou sílu v nás.. BÝT SÁM SEBOU. 

To co děláme, ovlivňuje to, jak se cítíme. 

Přeji nám všem, abychom v roce 2020 dělali co nejčastěji věci, které hladí ❤️ ..naše i těch druhých.
S úsměvem Andy

Je neskutečným zázrakem, že v každé buňce našeho těla je obsažena veškerá dosavadní zkušenost. Každý z okamžiků našeho života od chvíle zplození až do současnosti je tam zakódován. Těžké uvěřit, ale je to tak. 

Říká se tomu buněčná paměť, kterou mimo jiné modelujeme svým chováním, svým myšlením i cítěním. Dokonce jsme schopni ji sami v sobě přepisovat, a to ať směrem ke zdraví či naopak k nemoci. 

Kdybych si dnes mohla vybrat ideální práci, byla by to nejspíše terapie lidí za pomoci pejska (canisterapie).. tedy využití vlivu psa na psychiku i zdraví člověka. 

Přítomnost milujícího psa vyvolává pocit bezpečí a klidu. Skrz jeho teplo i živočišnou energii dochází k uvolnění svalů, snižuje se napětí, stres i krevní tlak. Jeho vřelá síla dokonce pomáhá i ve zlepšení vztahů v práci, když je tam můžeme mít.

Takový správný chlupáček dokáže člověka psychicky i fyzicky nabudit, vyvolává opravdu silné emoce, uvolňuje různé bloky, které nám brání se projevit. Pro mne byl v dětství skutečně nejbližším přítelem právě pes. 

Být "in", být "cool", jít s davem jak se má???
Nedovolme, aby nás okolní svět vměstnal do své předepsané formy.. nic nám totiž nedokáže dát skutečný klid, jen my sami. 

Krásné, pohodové vánoce, přátelé, přeje všem Andy

Život mne naučil důležitou věc, radovat se z maličkostí. Vlastně jsem se stala takovou sběratelkou malých zážitků.. i to je mé tajemství pozitivního naladěni i vnitřní radosti. Krůček po krůčku, kapička radosti, malý úsměv a hups, je tady moře toho štěstí.

"Úsměv je světlo, které při pohledu do očí prozradí, že srdce je doma.."

Všimli jste si, že úsměv nás nic nestojí a přitom přináší radost i lepší náladu, a to i těm druhým. Navíc je úžasnou přirozenou terapii pro tělo i duši. Zlepšuje naši odolnost nejen vůči stresu, prokazatelně snižuje krevní tlak, vyplavuje hormony štěstí a ještě k tomu nás dělá více "sexy".

Osobně jsem ulítlá na masáže a všechny ty věci, co nějak souvisejí s relaxem.. tak třeba taková bublinková koupel, to je vám tak báječná věc!

Drobná stimulace svalů proudem bublající vody je jako magické kouzlo, které probouzí energii našich smyslů, hormonů štěstí, kvalitního spánku, ale i potřebné imunity.

Po takové relaxační koupeli se obvykle člověku nechce vůbec nic dělat. Jen odpočívat. Ten klid a mír se rozprostře totálně a napříč celým jeho bytím.

Když někdy nemůže má dcerka večer usnout, říkám jí, ať zkouší počítat ovečky. Když pak potichu nakouknu do jejiho pokojíčku, z koutu kde má postýlku, zaslechnu něco jako:

"Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí slepice, koza, kráva, kůň, strejda Olda farmu má, héééj makaréna!"

Kráčím si takhle vesele po olomoucké třídě, v ruce horké latéčko a těším se na dnešní, zajímavý den.

V tom si všimnu na ulici mrzáka bez nohou na kolečkovém křesle. Starší pán, který vypadal jakoby zahalený v pytlovině. Přišlo mi, že s tím starým křeslem trošku zápasí.Už jsem ho téměř míjela, když jsem si všimla jeho shrbených zad a marné snahy popohnat kolečka proti kostkové dlažbě..

Nevím jak to máte vy, ale mně osobně vždycky fascinovaly inspirativní motivační knihy, kdy autoři píší o tom jak je potřeba být sám sebou, otevřít se svému já a žít svobodně a nezávisle. Jsou to skvělé myšlenky a je to fakt super, ale zajímalo by mne jestli jsou určeny pro takovou běžnou českou maminu, jako jsem třeba já.

Vždyť ne každý může být na volné noze, někdo v těch nemocnicích, domovech důchodců a na školách pracovat prostě musí. O fabrikách, které nám produkují rohlíky, zubní pasty a nebo autodíly ani nemluvím.

Drazí přátelé, milí čtenáři, obracím se na vás s prosbou o dobrý skutek. Pojďme společně pomoci chomutovskému Klokánku. Akutně by zde potřebovali:
DROGÉRII: toaletní papíry, kapesníky, pasty, kartáčky prací prášky, šampony apod.
VĚCI NA ÚKLID: mopy, úklidové prostředky, hadry
VYBAVENÍ DO KUCHYNĚ: varné konvice, tyčové mixéry apod., ale také třeba deky jako přehozy na gauče. Hračky nepotřebují, těch mají až až.

Finančně lze Klokánek podpořit odesláním dárcovské SMS z Vašeho mobilu ve tvaru: 

DMS FODKLOKANEK na telefonní číslo 87777.

Cena DMS je 30 Kč, Fond ohrožených dětí obdrží 27 Kč.  Děkuji za Vaši podporu. Jedna esemska je jako cena jedné kávy, kterou můžete věnovat dětem, které to skutečně potřebují, protože pomáhat je krásné. 

Doba se mění.. díky Bohu! Dříve byli lidé závislí na majitelích médií, kteří určovali jaké informace se ke komu a kdy dostanou. Dnes je prostřednictvím internetu tahle volba v rukou každého z nás.

Svých pět minut slávy si může díky Facebooku, YouTube, webovému blogu či Instagramu užít doslova každý. Internet nám poskytuje možnosti vstřebávat i tvořit cokoliv a kdykoli. Sami si tak můžeme řídit osobní rozvoj, zábavu i podnikání.

Občas se cítím bez nálady a fakt unaveně.. je to nejenom díky mraky úkolům a povinnostem, které jsem si sama na sebe naložila, ale především kvůli nedostatku pravidelného sportu. Ouuu, Bože, já s tím fakt musím něco udělat!

Venku nám mrholí, takže dneska šupky dupky na brusle. Potom si už jen užívám pocity přívalu energie, elánu i lepší nálady. Heureka! 

Kdysi mi babička říkala, ať jsem víc pokorná. Když jsem byla mladá, byla jsem dost sebestředná a vůbec jsem tehdy nechápala proč bych se měla usměrňovat.

Dnes je pro mě POKORA jedna z nejdůležitějších výzev i cest, po které se učím jít. Píšu, že se učím, protože je to směr mého celoživotního osobního rozvoje.

Někteří lidé považují pokoru za slabost člověka. Jen ti vyspělejší pochopí, že je to výborná i silná stránka osobnosti, která člověku pomáhá nejen si uvědomovat své možnosti i chyby, ale především nám dává schopnost vnímat a chápat hlouběji svět, ve kterém žijeme. Jeho opravdovou podstatu.