PÁTEČNÍ RANNÍ PŘÍBĚH Z OLOMOUCE
Páteční, ranní příběh.. Kráčím si takhle vesele po olomoucké třídě, v ruce horké latéčko a těším se na dnešní, zajímavý den.
V tom si všimnu na ulici mrzáka bez nohou na kolečkovém křesle. Starší pán, který vypadal jakoby zahalený v pytlovině. Přišlo mi, že s tím starým křeslem trošku zápasí.Už jsem ho téměř míjela, když jsem si všimla jeho shrbených zad a marné snahy popohnat kolečka proti kostkové dlažbě..
Ani nevím jak ze mne najednou vyjela věta: "Potřebujete pomoct?" Ten chlápek se mi podíval přímo do očí a s milým úsměv a vděčností odpověděl: "Děkuji, ale tohle musím zvládnout sám.." Až nyní jsem si všimla jeho potlučeného a odřeného obličeje. Nicméně jeho oči měly takovou zvláštního jiskru. Bože, to je úděl, pomyslela jsem si.
A protože chodím pravidělné kolem katedrály Sv.Václava rozhodla jsem se, že se při její návštěvě v duchu za toho muže pomodlím. A tak se i stalo.
Aby toho nebylo málo, přesně ve chvíli, kdy jsem v hlavě opustila myšlenky na invalidu, ke mně v kostele přistoupila zanedbaně vyhlížející, starší žena a požádala mne o pár drobných na jídlo. Zvláštní, zrovna tady v kostele.
Dala jsem jí tedy padesát korun a v duchu ji popřála lepší život. Ona si pak šla sednout do kostelní lavice a evidentně se tam ponořila do vlastního světa. Uff..to jsou chvilky, hned takhle po ránu.
Když jsem pak konečně dorazila mezi prvními do přednáškové místnosti, vítala mě (jako zázrakem) z reproduktoru tichá duchovní hudba.. pane profesore za ty andělské zpěvy z rána fakt děkuji. Beru je jako symbolické pozdravy a poděkování z hůry. Nic se neděje náhodou. A teď hurá za dalším poznáním.
Krásný pátek a pozdravy z Olomouce posílá všem Andy
