Jdi na obsah Jdi na menu

NEPSANÉ POSELSTVÍ DALŠÍM GENERACÍM

15. 1. 2022
Uvnitř svého srdce děkuji za dar, že jsem vyrostla právě na farmě. Dnes je to úchvatný pohled pozorovat, co všechno za ty roky lidé z mé rodiny dokázali. S vděčností a pokorou k práci zemědělců, dříčů dnešní doby, pozoruji plody jejich každodenního pachtění. Nikdy nemají hotovo, nikdy není den bez povinností.. Přesto se zde společně smějeme, sdílíme své životy a máme se opravdově rádi. Tohle totiž není jen domov, tohle je nepsané poselství nám i dalším generacím.
Jako třeba, že:
Komu se nelení, tomu se zelení.
Také co jsme se v mládí naučili, ve stáří jako když najdeme.
Že kam nechodí slunce, že bude chodit lékař.
Růže bez trní nikde nerostou.
Jablko nepadne daleko od stromu.
Na hrubý pytel patří hrubá záplata.
Nemusí pršet, stačí když nám kape.
Mráz kopřivu nespálí.
Pes, co štěká, nekouše.
Nikdy neházej flintu do žita.
Dvakrát měř, až pak řež.
Darovanému koni na zuby vůbec nekoukej.
Co tvé oči nevidí, to srdce nebolí.
Ranní ptáče vždycky dál doskáče.
Lepší je vrabec v hrsti než pěkný holub na střeše.
Práce kvapná, málo platná.
Jak se do lesa bude volat, tak se z lesa bude i ozývat.
Tichá voda břehy mele.
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se to ucho utrhne.
A především, že bez práce nebudou koláče.
..
Tak to by bylo. Se tetelím blahem a radostí, když tady mohu zase jako malá holka pobíhat. Jako kdysi dávno. Tohle je můj prožitek návratu do dětství. Osude ze srdce a s vděčností děkuji!
Krásné lednové dny i vám. Pozdravy ze samoty posílá všem blaženým duším Andy, holka ze statku Hořenice
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář