NÁŠ TUK JE NÁŠ OSUD
17. 10. 2020
Náš tuk je náš osud.., protože právě naše tučnatost je největší a dlouhodobé riziko chronických onemocnění. S nemocemi srdce, s rakovinou i s cukrovkou nekoreluje nic více než právě náš tuk.
Je potřeba vědět, že velikost naší zásobárny tělesného tuku závisí na dvou hlavních věcech: na počtu tukových buněk a na jejich velikosti.
To první je bohužel fyziologicky určené zhruba do 2 let našeho života. Už teď je pro mne v této souvislosti zajímavým faktem, že se za poslední roky průměrné váhy novorozenců zvýšily o stovky gramů.
Vývoj našich tukových buněk je svým způsobem určen prvotně naší matkou, a to ještě před tím, než se narodíme resp. skrz její inzulínovou rezistenci, tedy vysokou hladinu glukózy v krvi působící přes placentu na plod, která v tom okamžiku mění nejen genetický kód dítěte, ale ovlivňuje také vyvoj jeho jater, mozku a adipocytů (tukových buněk).
To, jak se nám pak v životě tyhle buňky náplní určuje opět jediná příčina (nepleťme si ji s důsledky). Celá naše cesta k obezitě a tedy i k chronickým metabolickým poruchám začíná a končí u hormonu inzulínu (bohužel také provázaného s kortizolem, hormonem stresu, o tom ale zase někdy příště).
Inzulín je hormon ukládání energie resp.tuku, bez něj bychom neuložili do zásoby téměř nic. Bez něj bychom však mohli také zemřít.
My však produkujeme inzulínu oproti naším předkům bohužel daleko více (mluví se o dvojnásobné produkci dnešních dospívajících v porovnání s dospívajícími z roku 1975). Tenhle fakt si stačí ověřit letmým pohledem na fotky mladých lidí ze 70.let ve srovnání s pohledem na dnešní puberťáky. A že už máme v Česku téměř milion diabetiků, mluví za vše.
A proč tomu tak je? Existuje několik podstatných vysvětlení:
1) jíme jídlo s vysokým podílem rafinovaných cukrů, čímž podněcujeme slinivku k vysoké produkci inzulínu, a tím roste i inzulínová rezistence (otupělost na inzulín)
2) máme ztučnatělá játra, slinivka tak vysokou produkcí inzulínu podněcuje zpomalená játra k fungování
3) máme standardně zvýšenou hladinu kortizolu (hormonu stresu), ten zvyšuje rezistenci svalů i jater na inzulín a vede k ukládání glukózy do tuku. Navíc kortizol působí i v mozku, popuzuje nás tam, abychom jedli ještě víc
4) čím dál více lidí bere léky na záněty (kortikosteroidy), antipsychotika a antidiabetika, která paradoxně také ovlivňují naše tloustnutí, vyhánějí totiž inzulín do obrovských výšin.
Ach jo.
A když k tomu všemu přičteme biochemické bránění se tukové buňky k jejímu rozkladu, tedy k vytouženému hubnutí, máme zaděláno na pořádně tučný malér. Ano, náš tuk, důvod proč jdeme do hrobu zbytečně a dříve, chce totiž u nás pěkně zůstat.
Jak se tedy tomu všemu postavit a zvrátit biochemii našich tukových potvůrek? (Narovinu, mnoho farmaceutických firem tuhle oblast vyzkumu obezity už opustila, i přes příslib, že na konci cesty by je čekal hrnec plný zlata).
S ohledem na to, že obecné poučky na hubnutí prostě na každého nefungují, potřebujeme především personalizovaný (osobní) přístup k naší tloušťce.
Je potřeba si uvědomit, že chceme-li napravit svou pokaženou buněčnou biochemii, musíme prvotně napravit své pokažené životní prostředí. Což bývá v dnešní době kolikrát opravdovým oříškem.
Vydejme se tedy na cestu zkvalitnění a prodloužení života tím, že se jako první opravdu zbavíme svého nadbytečného tuku změnou svého životního stylu. Cesta to není jednoduchá, čím jsme starším tím to navíc jde i hůř, bych mohla vyprávět.. Ale pokud nám na svém životě a jeho kvalitě opravdu záleží, nemáme jinou možnost, než to pro sebe už konečně udělat.
Držím nám všem pěstí. Teď už také víme, proč se nás ta prokletá kila pořád nechtějí pustit a z jaké strany na to všechno musíme jít především. Ať jsme tedy hlavně zdraví!
Krásné podzimní dny přeje všem Andy, alternativní zdravotník, Ekoterapeut a autorka blogu pro lepší zdraví www.superimunita.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
