Jdi na obsah Jdi na menu

MECHANIZMUS VROZENÉ A ZÍSKANÉ IMUNITY

1. 11. 2011

Vrozená imunita
 
Tento obranný systém je velmi účinný v boji s mnoha patogeny. Zahrnuje přirozené
mechanismy, kterými tělo disponuje od narození, účinkuje relativně brzy a není ovlivněn
předchozím setkáním s daným antigenem. Rozpoznání patogenů spočívá ve vazbě jejich
molekulárních struktur (PAMPs ­ pathogen-associated molecular patterns) na receptory,
které je rozeznávají (PRRs ­ pattern-recognition receptors). Tyto receptory se vyskytují na
makrofágách, neutrofilech a dendritických buňkách. Do PAMPs řadíme struktury
vyskytující se pouze na patogenech, ne však na vlastních buňkách. Patří sem oligosacharidy bohaté na manózu, peptidoglykany, lipopolysacharidy přítomné
v bakteriální stěně a nemethylovaná CpG část DNA

Mechanismy vrozené imunity zastupují z buněk především fagocyty a tzv. ,,natural
killers" (NK-buňky). Neméně důležité jsou látky a molekuly zprostředkovávající inátní
imunitu. Mezi ně řadíme především komplementový systém a sérové proteiny např.
interferony, lektiny atd 

Imunocyty vrozené imunity
,,Natural killers", neboli přirození zabíječi, jsou buňky morfologicky řazené
k lymfocytům. Na svém povrchu vystavují dva typy receptorů, stimulační a inhibiční. Mezi
stimulační receptory řadíme např. Fc receptory, které interakcí s Fc částí komplexu
antigen-protilátka aktivují cytotoxické mechanismy. Tento proces je označován jako
cytotoxická reakce závislá na protilátkách (ADCC ­ antibody dependent cellular
cytotoxicity). Inhibiční receptory zahrnují zejména povrchové struktury, které rozpoznávají
HLA I glykoproteiny na povrchu buněk a blokují tak aktivaci NK-buněk. Absence HLA
glykoproteinů I.třídy tedy také významně podporuje spuštění cytotoxických mechanismů.
Aktivovaná NK-buňka je schopna vyvolat řízenou smrt nejen infikovaných buněk, ale i
buněk nádorových. Některé nádorové buňky mají schopnost produkovat HLA I
glykoproteiny ve vysokých koncentracích a mnohou tak inhibovat prostřednictvím
receptorů na povrchu NK-buněk cytotoxickou kaskádu, která probíhá podobnými
mechanismy jako u TC lymfocytů, jež budou popsány v kapitole Imunocyty získané
imunity 
.
Dále mezi imunocyty vrozené imunity řadíme fagocyty. Tyto buňky jsou
charakteristické schopností pohlcovat, neboli fagocytovat, jak cizorodé agens, tak také
infikované nebo nefunkční buňky a svými vnitřními pochody je zničit. Touto schopností
jsou známé neutrofily, eosinofily, monocyty, makrofágy a dendritické buňky. Každý typ je
svou funkcí mírně odlišný. Neutrofily hrají roli při vyvolání imunitní reakce proti
extracelulárním patogenům. Funkce eosionofilů je nepostradatelná v boji proti
parazitárním onemocněním, kdy kromě schopnosti fagocytózy uplatňují především
uvolňování cytolytického obsahu granul a jsou tak schopny vyvolat efektivní
protiparazitární odpověď. V protinádorové imunitní odpovědi hrají důležitou roli
monocyty a jejich tkáňové formy makrofágy, které fagocytují kromě intracelulárních
patogenů uhynulé nebo poškozené vlastní buňky. Velmi podstatnou úlohu zde zastupují i
dendritické buňky vystupující jako nejúčinnější antigen prezentující buňky (APC), jejichž
funkčnost je podmínkou pro vytvoření účinné antigen specifické odpovědi 2)
.
 Molekuly vrozené imunity
Mezi molekuly inátní imunity řadíme několik typů cytokinů a komplementový
systém. Cytokiny jsou produkovány aktivovanými fagocyty a zprostředkovávají následnou
aktivaci T-lymfocytů vazbou na jejich specifický receptor . Ovlivňují více typů buněk,
spolupracují a jsou částečně nahraditelné 
.
Komplementový systém na rozdíl od cytokinů má schopnost sám vyvolat smrt dané
buňky. Skládá se z proteinů cirkulujících v krvi ve formě neaktivních zymogenů, které jsou
produkovány v játrech, a podle funkce je označujeme C1 až C9. K aktivaci dochází
v případě vrozené imunitní odpovědi vazbou proteinu manózu-vázajícího lektinu (MBL mannose
binding lectin) na manózové struktury přítomné na povrchu patogena. Druhou
možností je štěpení komplementového proteinu C3 přímo na jeho povrchu. To vede v obou
případech ke konformačním změnám a aktivaci celé molekuly. Ta spouští kaskádu
biochemických reakcí a výsledkem je membránu atakující komplex (MAC), který díky
polymeraci poslední složky C9 perforuje buněčnou membránu a vyvolává tak její
osmotickou lýzu 1)
.
Získaná imunita
Mechanismy získané imunity jsou budovány po celý život. Na rozdíl od vrozených
imunitních mechanismů jsou totiž ovlivněné škálou antigenů, se kterými organismus přišel
do kontaktu. Tyto reakce jsou vysoce antigenně specifické a jsou spuštěny po kontaktu
s daným antigenním epitopem, který je rozpoznán specifickým receptorem. 
 
Imunitní odpověď získané imunity nastupuje později než vrozené imunitní mechanismy. Důvodem je budování paměťových buněk, které opakovaným setkáním se známým antigenem vyvolají rychlejší a účinnější imunitní reakci. Na tomto principu funguje tzv. aktivní imunizace, která umožňuje připravit organismus na opětovné setkání s příslušným
antigenem. Do organismu jsou injektovány vakcíny obsahující daný antigen, který může
být distribuován v různých formách. 
 
Lze aplikovat např. kompletní mikroorganismy, a to
jednak usmrcené, nebo atenuované (živé oslabené). V některých případech mohou být
použity vakcíny obsahující pouze jejich složku nebo produkty (toxoidy ­ detoxifikované
toxiny). Tyto vakcíny vyvolají v těle buď žádnou nebo minimální pozorovanou odezvu
organismu, vytvoří se však paměťové lymfocyty připraveny nastoupit do velmi rychlé a
účinné obrany organismu v okamžiku opětovného setkání.
Na mechanismech získané imunity se podílejí především T a B-lymfocyty. Působí
prostřednictvím molekul, které produkují, tzn. protilátkami, cytokiny a cytotoxickými
látkami. Nezbytnou podmínkou pro vznik získané imunitní odpovědi je předpoklad
správné funkce antigenní prezentace lymfocytům. Tuto úlohu zastávají antigen prezentující
buňky (APC)

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář