Jdi na obsah Jdi na menu

TRESTAT KAŽDÉHO KDO SE BOJÍ VAKCINACE?

13. 2. 2011

Převzato z  http://www.lidovky.cz/trestat-kazdeho-kdo-se-boji-jehly-dq1-/ln_noviny.asp?c=A110115_000085_ln_noviny_sko&klic=240825&mes=110115_0

 

Trestat každého, kdo se bojí jehly?

Sobota, 05 únor 2011

Diskutující
Hana Cabrnochová, místopředsedkyně České vakcinologické společnosti
David Zahumenský, předseda Ligy lidských práv
Helena Máslová, lékařka, zakladatelka Centra psychosomatické medicíny
Martin Zvěřina, komentátor LN

Zdravotníci chystají zákon s rozsáhlým povinným očkovacím kalendářem, včetně sankcí za jeho neplnění. Není to v dnešní době přehnané? Lze brát slova expertů o „nezbytnosti“ vážně, když před pár lety bylo TBC povinné a dnes není?

A jednají pediatři s rodiči jako s partnery?

 

* LN Plošné očkování je jeden z nejlepších vynálezů lidstva, říká mimo jiné imunolog Václav Hořejší. Proč s ním má dnes tolik lidí takový problém?

David Zahumenský: Určitě sehrálo kladnou roli při snížení výskytu řady nemocí. A dodnes samozřejmě má v případě některých nemocí svůj význam. Zjistili jsme, že praxe v řadě unijních zemí je jiná. Proto se teď věnujeme i otázce, do jaké míry je povinné očkování přiměřeným zásahem do práva jednotlivce. Je ale třeba říci, že většina s povinným očkováním problém nemá. Hana Cabrnochová: Jedním z důvodů může být fakt, že právě díky očkování se už s většinou závažných nemocí nepotkáváme. Generace našich prarodičů si pamatuje situaci, že v rodině zemřelo dítě na infekční chorobu, dnes je jakýkoliv případ ihned medializován a druhý den obvykle telefonuje spousta matek a dotazují se, zda jsou jejich děti řádně očkovány. Dám vám takový příklad. Před deseti roky jsme se potkávali se závažným bakteriálním onemocněním, které vyvolávalo smrtelně nebezpečný otok hrtanové záklopky u dětí. Díky zavedení plošného očkování se již s touto nemocí nesetkáváme.

Helena Máslová: Jde především o změnu společenského paradigmatu – posílení individuálních zájmů na úkor těch kolektivních. Plošné očkování je opatření epidemiologické, které má chránit populaci, teprve v důsledku pak chrání i konkrétního jedince. Na individuální úrovni jsou však rodiče konfrontováni s nežádoucími účinky, které nejsou zcela zanedbatelné a které byly v minulosti bagatelizovány či zcela zamlčovány. Dnes jsou takové informace dostupné. A rodiče, které přirozeně zajímá především jejich dítě, cítí větší zodpovědnost vybrat pro své ratolesti to nejlepší řešení.

Hana Cabrnochová: Jen za posledních pět či sedm let klesla antigenní zátěž očkovacích látek na dětský organismus zhruba stokrát! A není také pravdou, že přednost má kolektivní ochrana před ochranou jednotlivce, zvlášť u dětí do 18 měsíců se jedná přednostně o ochranu jednotlivce.

Helena Máslová: Otázkou zůstává, zda invaze do takto nezralého imunitního systému nemá vliv na jev, který zná každý pediatr – populace zdravých dětí, které občas akutně onemocní, byla vystřídána za dětskou populaci, kde velká část dětí trpí nějakým chronickým problémem, z kterého se nemůže dostat na úroveň úplného zdraví. Martin Zvěřina: Historický přínos očkování nikdo nezpochybňuje. Povinné očkování a zásadně negativní postoj k domácím porodům jsou nejmarkantnější rezidua tradiční osvícenské medicíny, která je založena na silném patriarchálním modelu. Lékaři jsou mocné postavy, které si vždy vědí rady, pacienti jsou v roli těch, kdo na slovo poslouchají. Důležitý je „pokrok“ a „dobro“, jedince se nikdo na nic neptá. Není mu umožněno snášet riziko, které považuje za snesitelné. Podobný typ rozhodování není medicínský, ale politický. V tomto modelu je rodič jen subalterní obslužný personál bez rozhodovacích pravomocí, přičemž před zákonem nese za dítě odpovědnost.

* LN Vynucovat si povinnou vakcinaci, která z logiky věci nemůže být prosta jistého rizika, je násilný zásah do cizího organismu. Lze jej ospravedlnit?

Hana Cabrnochová: Na základě úmluvy o lidských právech a biomedicíně je tento zásah ospravedlnitelný, jedná-li se o ochranu veřejného zdraví.

David Zahumenský: Omezení práva rodičů volit, jaká z nabízených možností je v nejlepším zájmu jejich dítěte, je podle ústavního pořádku možné jen v případech nezbytně nutných. Za takový je u očkování zpravidla považována ochrana veřejného zdraví. Pokud ale právní úprava a praxe v rozvinutých zemích ukazuje, že stejného cíle lze dosáhnout také za použití prostředku, který méně zasahuje do práv jednotlivců, je otázkou, zda to nemůže indikovat nepřiměřenost současného systému povinného očkování u nás.

Helena Máslová: Okolní státy, jako je Německo či Rakousko, vyhodnotily tuto otázku tak, že je to na posouzení rodičů, kteří jsou řádně poučeni.

Hana Cabrnochová: Kde je ale pak právo dítěte na zdravý život a na poskytnutí zdravotní péče na nejvyšší dosažitelné úrovni znalostí lékařské vědy? A mají u nás rodiče dostatek znalostí, aby mohli zodpovědně odmítnout očkování?

Martin Zvěřina
: Právo dítěte na nejvyšší péči je konstrukt, který nepřipouští ani lékařův omyl, ani změnu medicínského paradigmatu. Nezohledňuje též asymetrii toho, že když vám lékař omylem zabije dítě, svoje vám nedá. Takže to není otázka znalostí, ale odpovědnosti a lásky. Zatímco rodiče motivuje láska, na kterou nejsou měřidla, lékaře motivuje „nejvyšší úroveň znalostí“, což se dá přeložit také jako: Ať děláme, co děláme, vždycky je to dobře a vy poslouchejte, protože jste moc hloupí na to, abyste o svých dětech rozhodovali.

Představme si, že dítě na následky povinného očkování zemře a nějakým zázrakem se to podaří u soudu prokázat. Bude stát platit rodičům odškodné? Bude trestán lékař, který vakcinoval? Nebo bude potrestán rodič, který vyhověl zákonu?

* LN Když Nejvyšší správní soud zrušil sankce rodičům za porušení očkovacího kalendáře, který se opíral o pouhou vyhlášku, šlo jen o právní preciznost, nebo naznačil trend, který se může objevit třeba až u Ústavního soudu?

David Zahumenský: Nejvyšší správní soud převzal v tomto případě jen část z argumentů Ligy lidských práv. Řekl, že fakticky je rozsah povinného očkování stanoven ve vyhlášce, což je v rozporu s článkem 4 Listiny základních práv a svobod. Na nejvyšších soudech ale čekají na rozhodnutí i další případy, takže uvidíme.

Hana Cabrnochová:
Nám přece nejde o to, aby rodiče byli sankcionováni, ale aby tady existovalo právní povědomí. Splnění určité povinnosti a způsob vymahatelnosti může být předmětem diskuse.

* LN Je problém v principu: povinné očkování na spoustu nemocí? Nebo v přístupu: neochota upravit kalendář, zrušit některá očkování, trvání na povinnosti, když by dobrovolnost dosáhla téhož?

David Zahumenský: V Německu, Rakousku nebo Spojeném království nepotřebují povinné očkování, v Belgii je povinné jedno, ve Francii tři. Některé americké státy mají očkování povinné, ale zavedly určitou možnost jej odmítnout z náboženských a obdobných důvodů. I to je možnost.

Hana Cabrnochová: Slovo neochota odmítám. V loňském roce bylo zrušeno z odborných důvodů očkování proti TBC, očkování proti pneumokokům je nepovinné. Domnívám se, že problém rodičů odmítajících očkování je v používání informací z pochybných zdrojů. Poslední přednášky o rizicích vedla například geoložka.

Helena Máslová:
Problém je jednak v principu – Česko trvá na vysoké proočkovanosti proti devíti chorobám, což je více než v okolních státech. A pak je tu ještě kriminalizace odpůrců očkování. To by mělo být vnímáno spíš jako možnost ochrany před závažnými chorobami.

Hana Cabrnochová: Ten problém je podobný jako v případě podezření ze zneužívání nebo týrání dítěte: má mít společnost právo zasáhnout a ochránit jej, nebo je to svoboda rodičů?

Martin Zvěřina: Je-li na rodiče, kteří si chtějí na základě rodinné anamnézy vymoci individuální očkovací kalendář, pohlíženo jako na týrače či zneužívače dětí, pak není co dodávat.

Vezměme si ono zrušené očkování proti TBC. Mne zajímají ty děti, které musely být očkovány i v době, kdy bylo evidentní, že nevýhody vakcinace převažují nad výhodami. Kde byl jejich „veřejný zájem“?

Helena Máslová: Zásadní problém je v tom, že mikrobiální říše není binární, předvídatelná, ale velmi variabilní a proměnlivá. Mutace různých kmenů, nové kmeny a jejich invazivita jsou dynamickým dějem. Přístup k očkování by měl být stejně dynamický. Uzákonění jen přispěje k rigiditě. Myslím, že to dobře demonstrovala kauza prasečí chřipky, kdy se většina lékařů odmítla nechat očkovat, ačkoliv to bylo pro ně povinné.

* LN Máme důkazy, že by odmítnutí očkování jedince ohrozilo zdraví jeho okolí? Hana Cabrnochová: Například černý kašel...

Martin Zvěřina: ...který můj očkovaný synovec předloni dostal a jeho matce bylo sděleno, že se kdysi vakcína nepovedla, tudíž je to v této věkové skupině běžné. Samozřejmě jsme se polekali, volali jsme našemu dětskému lékaři (mám tři dokonale proočkované syny), co máme dělat, a bylo nám sděleno, že o nic nejde, že jsou přece očkovaní.

Pikantní je, že vinou tohoto selhání se plánuje další přeočkování, což se jeví především jako výborný kšeft.

Hana Cabrnochová: Právě tady se ukazuje, jak je problém složitý. Ta nemoc je smrtelná pro novorozence a kojence, proto není obava u starších očkovaných. Po asi pěti letech klesají protilátky a vyskytuje-li se nemoc, pak jen v lehké podobě.

* LN Není odpor k očkování výstřelkem zpovykané společnosti, která si už nedovede představit skutečnou epidemii?

Hana Cabrnochová: Trochu se obávám, že ano, zkusme si představit třeba situaci dětí v Africe.

Helena Máslová: Je pravda, že mizí osobní zkušenost. Osobně znám ženu, která celoživotně kulhá po prodělání poliomyelitidy. Nakazila se na pláži na francouzské riviéře, kde si hrála v písku se svojí sestrou, které se nic nestalo. Byla jedním z posledních dětí, které se nakazily před zavedením očkování v roce 1960. Úmrtnost tehdy byla kolem 25 procent. To ale neznamená, že je třeba represivní přístup. Myslím, že je potřeba se spolehnout na přirozený rodičovský instinkt chránit své dítě.

David Zahumenský: Pokud jde o ono očkování proti tuberkulóze, tak po jeho zrušení volali řadu let i sami vakcinologové a pediatři. Vzhledem k tomu, že ale očkování znamená taky peníze, byla část odborníků proti – a tak se TBC přestala plošně očkovat až koncem minulého roku. A to přesto, že vakcína měla řadu vedlejších účinků a její účinnost byla poměrně nízká. Zblízka bychom se ale měli podívat i na jiná očkování. Například onemocnění dětskou obrnou se u nás už půl století neobjevilo. Proč tedy pokračujeme v očkování? Nebo si vezměme tetanus. Toto onemocnění může mít opravdu závažné následky. Na druhou stranu ale nejde vůbec o infekční onemocnění, a když se z obavy z vedlejších účinků rozhodnu své dítě proti tetanu neočkovat, nikoho dalšího tím neohrožuji.

Martin Zvěřina: Zpochybňovat pozitivní přínos vakcinace je dětinství. My ale ve skutečnosti nevíme, jak by svět vypadal zítra, kdybychom dnes přestali očkovat. Situace dětí v Africe či jinde v rozvojovém světě je z mnoha důvodů irelevantní. Takže zásadním přesvědčovacím prostředkem lékařů je strach. Všichni se o děti bojíme. Ale někdo se prostě bojí víc očkování než nemoci. Logické by bylo například trestat rodiče těch dětí, které nejsou očkovány a nemoc dostanou. Ale koho pak potrestáme třeba za nefunkční vakcínu? Výrobce?

* LN Jsme opravdu tak moc proočkovanou zemí?

David Zahumenský: Proočkovanost je vysoká i v zemích na západ od nás. Společnost v těchto zemích si už ale nenechá líbit to, co zatím prochází zde, tedy aby v zájmu jednoduchého sledování ukazatelů museli občané následovat velmi rigidně stanovený a rozsáhle koncipovaný očkovací plán.

Helena Máslová: Samozřejmě že první, co člověka napadne, jsou finanční zájmy a používání nestandardních marketingových dovedností prodejců. Máme také vyšší spotřebu léků, zejména některých jejich skupin, aniž by se to odráželo na střední délce života.

Hana Cabrnochová: Je to tím, že máme velkou historii významných průkopníků očkování, bezplatnou lékařskou péči a kvalitní očkovací látky jsou plně hrazené. Výsledkem je krom jiného i to, že Česko má jednu z nejnižších kojeneckých úmrtností na světě.

* LN Neměl by stát místo obnovování sankcí věnovat energie vysvětlování a samozřejmě kontrole vakcín?


Hana Cabrnochová: Ale kontrole vakcín je na celém světě věnována zcela mimořádná pozornost. Přesvědčování má efekt pro ty, kdo chtějí skutečně diskutovat, sama informuji denně desítky rodičů objektivně. Bez strašení, ale i bez zatajování.

David Zahumenský: Příkazy a zákazy bychom měli opravdu šetřit. Zrovna předevčírem se nám úspěšně podařilo zprostit obžaloby ženu, která se z neočkování zpovídala dokonce před trestním soudem! Jde samozřejmě o exces, ale pochybila zde policie, státní zástupkyně a zprvu i soud, který věc hned nezastavil.

* LN Jde ve sporu o povinné celoplošné očkování jen o starý spor svoboda jedince versus dobro kmene, nebo jsou v pozadí velké obchodní zájmy?


Hana Cabrnochová: O žádných obchodních zájmech nevím, co neprodá výrobce u nás, prodá jinde, Česko zase není tak zajímavým trhem.

Martin Zvěřina: Je-li populační ročník okolo sto tisíc dětí, je to pro jakoukoliv firmu velice zajímavý kšeft. Z dobrovolných vakcín se často stávají povinné, protože státní zakázka je nejlepší zakázk. Je jasné, že lékaři opravdu chtějí pomáhat, ale neuvědomují si, že to nemohou dělat proti vůli svých klientů.

***

Budou-li o vakcinaci rozhodovat rodiče, kde je pak právo dítěte na poskytnutí zdravotní péče na nejvyšší dosažitelné úrovni znalostí lékařské vědy? Hana Cabrnochová Česká vakcinologická společnost

V Německu, Rakousku nebo Spojeném království nepotřebují povinné očkování, v Belgii je povinné jedno, ve Francii tři. V některých amerických státech je vakcinace povinná, ale i tu lze někdy odmítnout. David Zahumenský Liga lidských práv

autor: PETR KAMBERSKÝ

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář